Alberto Yoan Arego Pulido
* 1988
-
„Přál bych si, aby bylo na Kubě možné uzavřít stejnopohlavní manželství, ale mají to opravdu těžké. Na Kubě je to obtížné, protože celá otázka LGBT komunity je monopolizovaná a řízena dcerou Raúla Castra, kterou je Mariela Castro. Na Kubě se v „Juventud Rebelde“ [oficiální noviny komunistického režimu] objevil článeček, pamatuji si, že to bylo pouze 20 řádků, od dcery Raúla Castra, v roce 2019…zveřejnila zprávu o každoročně pořádaném karnevalu, a tím jako měly být všechna práva gay komunitě na Kubě dána. To vyšlo v roce 2019. V té době jsem se zrovna náhodou zúčastnil sezení na CENESEXu [Národní centrum pro sexuální výchovu věnované vzdělávání a výzkumu lidské sexuality]. Dokonce jsem se pokusil vstoupit do jejich komunity, nakonec mi ale došlo, že to byla oficiální komunita kubánského režimu, velmi uzavřená, kde ale ano mají svůj prostor pro debaty, to ano. Dokonce tam jsem poprvé viděl Fox zprávy, na diskusi v rámci CENESEXu. Ale poté, co máte možnost poznat gay komunitu a jejich práva a příležitosti ve Španělsku, uvědomíte si, že na Kubě nemáme vlastně vůbec nic.“
-
„Hlavní zpravodajský blok, ke kterému patřily i noviny jako ‚Juventud Rebelde‘ nebo ‚el Trabajador‘ a další podobná média…no, jednou jsme tam měli seminář, nepamatuji si, jestli to bylo v rámci praxe nebo něco jiného. Byl tam jeden kolega, který zrovna dokončoval studium žurnalistiky, já jsem byl asi v prvním ročníku, a ten se během toho semináře zeptal, proč neuděláme debatu s Yoani Sánchezovou, v té době známou hlavně pro její blog ‘Generace Y‘ [španělsky Generación Y; filoložka a novinářka kritizující současný kubánský režim]. Ale samozřejmě, aby někdo během výkladu o oficiálním kubánském tisku navrhl zařadit do programu Yoanni Sánchezová, to bylo nemyslitelné. Nakonec byl tento student vykázán, a nikdy už jsme ho neviděli. Znal jsem hodně lidí z fakulty, co smýšleli podobně jako on, že budou režimu čelit jiným způsobem, a bohužel ničeho nedocílili.“
-
„Chtěl bych věřit, že z Kuby bude za pár let svobodná a demokratická země. Doufáme, že se brzy politická situace změní, ale tuto historku už slýcháváme pěkně dlouho. Když v roce 2016 zemřel Fidel Castro [Fidel Castro se stal po vítězství nad diktaturou Fulgencia Batisty v roce 1959 prezidentem a předsedou vlády Kubánské republiky], nic se nezměnilo. Všichni se radovali: ‚Neboj, už jsme za vodou, už přichází jiná Kuba’ a emigranti v Miami nabádali: ‚Přijeď sem, oslavíme to.’ Ale nic se nezměnilo, hrůza, situace se na Kubě jen tak nemění. Ano, existují věci, které se zlepšily díky sociálním sítím, i když trochu se obávám působení režimu na sociálních sítích, kde jsou jeho sympatizanti schopni hrát dost špinavou hru. Faktem je, že kubánská vláda v určitém okamžiku chtěla zrušit internet na Kubě, ale nemyslím si, že by to někdy udělala, protože by přišla o možnost vlivu, který může na sociálních sítích získat. To by jejich programy a noviny ‚Mesas Redondas‘, ‚Cuba Debate‘ nebo ‚Juventud Rebelde‘ přišly o popularita, stejně tak na Twitteru nebo Facebooku atd.“
-
„Soukromé noviny se prostě věnují jiným tématům, a nejsou všechny stejné. Zpravodaj ‚El País‘ je ve Španělsku považován za levicový deník, i když levice ve Španělsku ho nevidí jako levicový, vidí ho více napravo, ale pravice ho považuje za levicový, je to celé zvláštní. Ale samozřejmě, positivní na ‚El País‘ je, že se jedná o nezávislé médium, není ovlivňováno žádnými politickými stranami. I když někteří prohlašují, že jej ovládá ‘El Sol‘ [další noviny ve Španělsku], nebo PP [Populární strana], nebo IBEX 35 [hlavní srovnávací index španělského akciového trhu]. Ale takovou svobodu, kterou vám se samozřejmostí dají v ‚El País‘, kde můžete navrhovat vlastní témata, tak to jsem na Kubě nikdy nezažil. Témata, kterým se můžete věnovat jsou Kubánská revoluce nebo Muzeum známek, věci nesmírně nudné. Říkáte si pro sebe, proboha, koho tyto věci zajímají? Nakonec vám Vaše články zveřejní, ale s naprosto nepodstatných věcech.“
-
Celé nahrávky
-
Cuba, 31.08.2020
(audio)
délka: 01:33:18
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Novináři na Kubě musejí čelit mnohým omezením
Alberto Yoan Arego Pulido, nezávislý novinář a aktivista za lidská práva, se narodil na Kubě v roce 1988. Již od raného dětství věděl, že se chce věnovat žurnalistice. Vystudoval mediální a komunikační studia na Univerzitě v Havaně [Universidad de La Habana], jejichž součástí byla i praxe v oficiálních kubánských médiích, kterými jsou například „Granma“ nebo „Juventud Rebelde“. Z důvodu silně zakořeněné homofobie v kubánské společnosti a kvůli nastolené cenzuře v kubánské žurnalistice se Alberto v roce 2010 rozhodl emigrovat do Španělska. Tam v roce 2018 absolvoval magisterské studium na Mezinárodní univerzitě v Andalusii [Universidad Internacional de Andalucía] a následně žurnalistiku na Vysoké škole UAM-El País [Escuela de Periodismo de la UAM-El País], posléze začal spolupracovat s nezávislým opozičním blogem „CiberCuba“ ve Španělsku. V současnosti spolupracuje s deníkem „Diario de Cuba“. V počátcích spolupráce musel témata článků vybírat velmi opatrně, jelikož část jeho rodiny stále žila na Kubě, kde musela čelit neustálým hrozbám ze strany režimu právě kvůli Albertově novinařině. Alberto žije v Madridu, jeho rodiče a bratr emigrovali do Spojených států amerických. V roce 2020 se Alberto oženil se svým partnerem a patří mezi aktivní podporovatele hnutí LGBT. Jeho posláním je promlouvat za kubánský lid přes nezávislá mezinárodní periodika.
