Josef Bábek

"Tatínek měl problém. Když mu sebrali pole, které si vyhnojil a které měl krásně ošetřeno, dali mu tzv. farářovo pole, které se pronajímalo a o které nikdo příliš nedbal. Potom měl problém, aby splnil dodávky, které na něho navalili." – "V kterém roce mu to pole sebrali?" – "1952/1953 mu to sebrali, v padesátém třetím už byl zavřený, to možná ještě v padesátém prvním roce samozřejmě, protože aby ho mohli skasírovat, všelijaké ty pokuty za neplnění dodávek a to všechno. Prostě připravili ho o veškeré finance, které měl našetřené, aby měl na stará kolena a tak, všechno to přišlo vniveč a pak ho zavřeli. Asi čtyři měsíce v Ilavě a jeden měsíc v Hradišti."

"Jak [Němci] utekli do těch Kvasic přes Moravu – tam byla Morava, mezi Kvasicemi a Tlumačovem je Morava a na tom byl most –, tak utekli za most a vyhodili ho do vzduchu. Moji starší bratři, kteří měli nějakých čtrnáct patnáct let, vystrčili české vlajky z vikýře nahoře. Samozřejmě to Němci viděli, tak se trefovali a rozbili nám půl baráku, já si z toho pamatuju jenom ten komín, zůstal na té jedné cihle a hýbal se."

„Otec nechtěl vstoupit do družstva. Byl proti celé té parcelaci a byl proti všemu tomu, co se dělo. On právě možná moc poslouchal tu Svobodnou Evropu. A furt myslel, že nám někdo pomůže, že nás v tom nenechají spojenci. Byl proti té parcelaci a tomu všemu, co se dělo, protože nechtěl, aby to dopadlo jako v tom Rusku, nebo v Sovětském svazu už tenkrát, s těmi sovchozy a kolchozy. To byly kolchozy, kollektivnoje chozjajstvo. Nechtěl, aby to tak dopadlo taky u nás. No ale sám proti moci státní je těžké se postavit. On byl kravičkář, tak mu rozstrkali pole až na druhý konec dědiny, aby to měl v co nejdelší dojezdné vzdálenosti. To se tenkrát tak dělalo. Dali mu to nejhorší pole, říkalo se tomu farářovo, které nebylo ani hnojené, ani nic. A samozřejmě mu navalili dodávky, které měl plnit. Samozřejmě to nemohl plnit a nesplnil je, tak mu dávali pokuty. Až už neměl žádné peníze, tak ho zavřeli. Byl odsouzený v Hradišti za neplnění dodávek jako notorický neplnič. Byla tenkrát taková doba.“

„Mí bratři se tenkrát hrozně dobře pochlapili. My jsme tam původně měli nakvartýrované Němce. Ti Němci samozřejmě utíkali pryč, protože nás osvobozovali Rumuni. Tam nešla ruská vojska, nás osvobozovali Rumuni. No prostě šli tam někde z těch kopců a směrem do rovin. To jsou Chřibské vrchy. No a Němci utíkali směrem do Kvasic. Tam je řeka Morava, je tam most. Ten tenkrát vyhodili Němci do vzduchu, aby za nimi nemohla fronta jet. Oni tam potom Rusi udělali pontonové. A když byli za Moravou, tak mí bratři vyvěsili československou vlajku. Němci to samozřejmě uviděli, asi se dívali, kde bydleli, a byli to fronťáci, tak se trefovali do našeho domu. Dvakrát vedle, a potřetí se trefili opravdu do baráku. Rozbili celou střechu. Tam byla samozřejmě díra ve střeše veliká. A byl tam komín, ta horní část visela na jedné cihle a takhle se houpala. My jsme se šli podívat a ještě se tam prach vířil, ten komín na jedné cihle. A tak odešli Němci.“

„Potom jsem měl jet dělat technika do Rumunska. Technik, ten už sedí na obchodním oddělení a řídí ty montéry nějakým způsobem, kde se co děje, a tam se to schází. Oni samozřejmě poslali dotaz těm pracovištím zpátky. Ti z toho ČSAD bez problému, ale ten pan ředitel z ČSAO, on to ani neměl dostat do ruky. On to dostal do ruky můj vedoucí zásobování. To byl docela dobrý chlap, normální. Jenomže ředitel tam náhodou byl a říká: ‚Co to tady máš?‘ A on říká: ‚Posudek na Bábka.‘ – ‚Aha, tak to dej sem.‘ Tak si to vzal a napsal tam: ‚Zúčastňoval se podpisových akcí v roce 1968.‘ A u nás v Uničovských strojírnách byl zrovna takový trotl, jmenoval se Zorek, byl předseda KSČ. A ten byl na ten šedesátý osmý nějaký… Ale zajímavé je, že byl strašný komunista, jenomže když šel do důchodu, to zase vím, protože jsem tam měl styky s Libinou, on byl z Libiny, tak už si neplatil ani udržovací známku KSČ. Vůbec se na to vykašlal. Najednou nebyl komunista. Udržovací známka byla pár korun. Najednou ten velký komunista Zorek neměl ani na to, aby si zaplatil udržovací známku KSČ. Ten Zorek udělal rázný zákrok, že teda: ‚Nás nebudou do zahraničí reprezentovat takovéhle živly!‘ No a okamžitě jsem ze servisu skončil na Komořanech, to je na severu Čech za Mostem, a tam jsem dělal pomocníka nýtařům.“