Komunisti nekomunisti, všichni jsme tu žili
Josef Bábek se narodil 3. května 1941 na Novém Dvoře u Kvasic. Jeho otec Rostislav Bábek za první světové války bojoval jako československý legionář na východní frontě. Po válce si koupil hospodářství na Novém Dvoře. Na konci války se u nich nakrátko ubytovali němečtí vojáci, kteří při odchodu jejich dům ostřelovali. Po válce přišla rodina o většinu úspor vázanými vklady. Pamětníkova otce několikrát zavřeli do vězení za odmítavý postoj ke kolektivizaci. Když seděl ve vězení v roce 1953, vystěhovali maminku s Josefem z Kvasic do Topolan u Olomouce, kde žili ve velice nuzných podmínkách. Protože rodiče šli pracovat v Topolanech do družstva, získal pamětník dobrý kádrový posudek a mohl studovat železniční učiliště státních pracovních záloh v Olomouci. V roce 1960 šel na vojnu do Hranic k těžké dělostřelecké brigádě, která pracovala s raketami Scud. Po vojně vystudoval Střední průmyslovou školu ve Zlíně a pracoval u Československé státní automobilové dopravy (ČSAD). Odešel pracovat do Československé automobilové opravny (ČSAO), odkud ho ředitel vyhodil, protože během pražského jara dal podepsat petici. Šel pracovat do Uničovských strojíren, pro které jezdil do zahraničí skládat a servisovat bagry. Před cestou do Rumunska dostal špatný posudek z předchozího zaměstnání od ředitele ČSAO a byl převeden do severních Čech, kde dělal pomocného nýtaře. V západních Čechách dostal za úkol postavit důlní zakladač a po jeho dokončení se mohl vrátit na servisní oddělení. Dále jezdil skládat a servisovat bagry do Španělska, Argentiny, Súdánu nebo Venezuely. Po revoluci koupil areál ČSAO v Litovli a založil firmu obchodující s pracovními stroji, kterou později prodal. V roce 2023 žil ve Střelicích u Uničova.