Boris Belenkin

* 1953

  • "Ne, nebyl jsem na to připraven. Absolutně jsem o tom nepřemýšlel. Opět kvůli té graduálnosti - byl jsem tou graduálností fascinován. Ale když jsme v září 2022 dostali podání z prokuratury, že budova Mezinárodního památníku, která byla převedena ze "zahraničního agenta" - tedy z likvidovaného Mezinárodního památníku - byla převedena na Vědecko-informační a vzdělávací centrum Památníku, jehož jsem byl a jsem výkonným ředitelem, a nejsem "zahraniční agent"." Že tento převod byl naprosto nezákonný, což znamená, že bychom měli prostory vrátit státu. A už v té chvíli jsem si uvědomil, že je to tak. Já a výkonný ředitel Mezinárodního památníku, který byl zlikvidován, který nám dal nemovitost a 11 milionů rublů na účet - všechno jsme udělali legálně, naprosto legálně, notářsky ověřeno. Dostali jsme to v polovině září, 15. září, a 7. října byl soud. A já jsem se rozhodl. Výkonný ředitel Mezinárodního památníku odešel o týden dříve. Pro ni soud neměl význam, její zájmy zastupoval právník. Já jsem u soudu byl, mluvil jsem. Soud trval 5-6 hodin a já jsem se rozhodl, že pokud bude soud odročen, zůstanu, a pokud soud vyhrajeme, vyhrajeme. A pokud se ještě týž den rozhodne, že jde o nezákonnou transakci, odejdu. Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)

  • "Jediné, co musím říct, je zvláštnost toho, proč můj život a život mých kolegů, podobně smýšlejících lidí v zemi, šel takto. Jde o to, že zvláštností nové moci - je zřejmé, že ji někteří dobří političtí technologové naprogramovali - je princip "hroznýše a králíka". Je nepochybné, že úřady počínaje rokem 2000-2001 svým jednáním společnost hypnotizovaly. V jakém smyslu? Všechny tyto zlé skutky, které Putinova vláda páchala a páchá - pozor, 23 let - se nestaly v jeden den, ale velmi postupně. Ten a ten byl zatčen a dostal 15 dní vězení. To není dobré. Někoho jiného zatkli a dali mu měsíc. Špatné. Dali rok, dali tři roky. Teď dávají 25 let. Stačí si nakreslit graf. Nebo se s někým na Západě pohádáte a je po všem. Prohlášen za "zahraničního agenta". To bylo zavedeno v roce 2012 a dostalo to tři nebo pět organizací, už si nepamatuji, které, ale nebyly to ty nejdůležitější. Na Memorial se dostalo až v roce 2016 - status "zahraničního agenta" dostalo jak Středisko pro lidská práva Memorial, tak International Memorial. Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)

  • "Každopádně jsme šli do Petra položit květiny dekabristům, které jsme - antisovětští a revolucionáři - považovali za své předchůdce. Bylo nám dvacet let, ano, mně už bylo dvacet. Každopádně jsme šli na místo, kde jsme byli zadrženi v bytě. Ráno. Tam jsme popíjeli, povídali si, zpívali bělogvardějské písně. Ráno si pro nás přišli. Bylo to nečekané a dodnes jsem si neuvědomil, kdo nás zavolal a předvolal. Nějaký náhodný byt náhodných lidí, nevím. Nás tři zadrželi. Moje kamarádka, spolužačka, odešla den předtím. Zadrželi nás na šest hodin do dvou odpoledne - dlouho nás vyslýchali na policejní stanici, jak jsem pochopil, bylo to obvodní oddělení KGB. Pak nás poslali v doprovodu policisty na vlak. Já jsem po oklamání policisty spáchal čin - teď už bych na to neměl odvahu. Šli jsme na svačinu - do odjezdu vlaku zbývala půlhodina - do kavárny poblíž nádraží. A byl s námi policista, šli jsme na záchod, ale byl s námi - musel nás posadit do vlaku. Musím ho varovat, uvědomuji si, že v Moskvě nás čeká žalář a mučírna Lubjanka. Co to dělám? Šel jsem na záchod, ale místo na záchod jsem šel do kantýny, uviděl jsem kancelář ředitele kantýny, zaklepal jsem, vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře. Vytáhl jsem rubl a řekl: "Prosím vás, musím zavolat do Moskvy, musím... ( něco mě tam napadlo), jedno slovo, doslova minutu." A pak jsem se vrátil do kanceláře. A zavolal jsem do Moskvy a známými slovy jsem vysvětlil - předtím jsem si uvědomil, koho je třeba informovat -, že kdyby Belenkin, Gurevič a Fradis padli statečnou smrtí... A zavolal jsem, varoval jsem je, to je všechno. Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 10.05.2023

    (audio)
    délka: 01:52:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 22.05.2023

    (audio)
    délka: 01:54:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Putina jsem přehlédl – v 90. letech jsem byl příliš uvolněný

Борис Беленкин, 2023
Борис Беленкин, 2023
zdroj: Post Bellum

Boris Belenkin se narodil 6. října 1953 v Moskvě v tehdejším SSSR v německo-židovské rodině. Během studií na Moskevském státním pedagogickém institutu šířil samizdatovou literaturu. V roce 1973 byl zatčen a poté vyloučen z institutu. Pracoval jako pionýrský vedoucí ve škole a jako metodik v kině. V roce 1983 byl na tzv. Lubjance – velitelství FSB vyslýchán ohledně svých přátel: spisovatele Felixe Světova a jeho manželky Zoji Krachmalnikovové. Dálkově vystudoval filmovou vědu na moskevské filmové škole (VGIK) a pracoval ve filmových laboratořích. Od jejího založení v roce 1988 je zaměstnancem organizace Memorial, sestavuje databázi represí, zároveň je výkonným ředitelem Centra vědeckých informací a vzdělávání Memorialu. V 90. letech publikoval historické články v médiích, vydal knihu „Dobrodruzi období smuty“ a napsal filmové scénáře pro televizní seriál „Více než láska“. 7. října 2022 vystoupil u soudu v kauze Memorial. Týž den večer, po zasedání soudu, opustil Ruskou Federaci. S manželkou Ninou žije v exilu v České republice a nadále se angažuje v práci pro organizaci Memorial.