„Otec už šel a to bylo v roce 1941. Máma byla z roku 1907 a otec z roku 1903. Už nebyl v armádě, ale v pracovním oddíle, víte? To bylo, jak přišel Hitler v roce 1941. Otec měl čtyři třídy, rozuměl všemu. Jak přišel Hitler, tak pochopil, že je to taková politika, jak to všechno bylo, tady byl Hitler a tady Stalin.“
„Jednou přišla máma ke své kamarádce, tam seděl neznámý muž a on se ptá: ‚Co je to za ženu?‘ A ona odpovídá: ‚Taková a taková.‘ On se začal ptát a máma říká, že má dceru a že ta musí pracovat. Ona říká: ‚Má sedm tříd, kam dále se má jít učit? Po válce nám všechno vzali do kolchozu. I kůlnu nám rozebrali. To je strašné.‘ On říká: ‚A kde pracuje?‘ ‚Ona ještě nepracuje.‘ Navrhl, abych šla do Verby do Rajtkomu do komsomolu. Říká: ‚Musí nastoupit do komsomolu.‘“
„Absolvovala jsem sedm tříd. To byla první sedmiletá škola a tu jsem absolvovala v roce 1948. Byli tam dobří učitelé a krásný ředitel. Pamatuji si Katerinu Ivanovnu. Pamatuji si jejich příjmení. To byli takoví dobří lidé. [Ukrajinsky jste se učili?] Učili jsme ukrajinsky.“
Marija Jakivna Bohuta se narodila 25. ledna 1931 v obci Mynkivci v Rovenské oblasti v tehdejším meziválečném Polsku. V obci prožila sovětskou (1939–1941) i nacistickou okupaci (1941–1944). Otce Jakiva nacisté vybrali do pracovního oddílu. Pamětnice o něm ví pouze tolik, že působil ve Voroněžské oblasti, poté se prý dostal do Prahy a následně odplul lodí do australského Sydney. Pamětnice o otci a ani o jeho pobytu v Austrálii nic nevěděla a poprvé se o něm dozvěděla až v roce 1972. Sama pamětnice pracovala v mládežnické organizaci Komsomol v obcích Pyrjatyn, Turja a Nosovycja, odkud odešla do důchodu. V roce 2020 Marija Jakivna bydlela ve městě Dubno v Rovenské oblasti na západní Ukrajině.
