Nejstrašnější bylo, že jste se musel klanět obludě
Pavel Bratinka se narodil 14. března 1946 v Bratislavě, vyrůstal s matkou v Praze. Vystudoval Fakultu jaderné a technické fyziky ČVUT, kde v šedesátých letech vládl nezávislý duch. Naučil se anglicky a pravidelně docházel do knihovny americké ambasády. Stal se katolíkem. V červenci 1968 odjel psát diplomovou práci do Holandska a koncem listopadu 1969 se rozhodl vrátit do okupované ČSSR. Stýkal se s disidenty, a byť Chartu 77 v první vlně nepodepsal, od samého počátku pro ni pracoval. Doručoval peníze rodinám vězněných disidentů, zařizoval náhradu zabavených psacích strojů, distribuoval chartistické texty. V roce 1981 na dva roky převzal vydávání samizdatové Edice Expedice – název z konspiračních důvodů změnil na Edice Svíce. Dvakrát byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání, od roku 1981 až do sametové revoluce pracoval už jen jako uklízeč a topič. Státní bezpečnost ho sledovala a evidovala jako nepřátelskou osobu. Jako topič žil v osmdesátých letech bohatým intelektuálním životem: navštěvoval různé bytové přednášky, biblické kroužky u Kroupů i tzv. podzemní univerzitu, v jejímž rámci v Praze přednášeli zejména britští a francouzští akademici. Patřil ke kampademikům – členům „obnovené platónské akademie“ se sídlem na Kampě. Chartu 77 nakonec podepsal v roce 1988, kdy se také stal členem Hnutí za občanskou svobodu (HOS). Během listopadové revoluce pracoval pro Občanské fórum. Měsíc po zásahu na Národní třídě, 17. prosince 1989, spoluzaložil Občanskou demokratickou alianci (ODA) a stal se jejím předsedou. Po prvních svobodných volbách byl poslancem Federálního shromáždění, od roku 1992 náměstkem ministra zahraničních věcí ČR. V roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny ČR a stal se ministrem bez portfeje ve vládě Václava Klause. V roce 1998 vystoupil z ODA a spolu s Liborem Kudláčkem založil poradenskou firmu Euroffice Praha – Brusel a.s. Žije v Bubenči.