Libuše Břenková

* 1931

  • „Vedení podniku muselo navázat družbu. To bylo nakázáno shora, takže se taková družba navázala s posádkou. Každou chvíli jezdili do podniku oficíři z Květné, což je kousek od Svitav. Pamatuji, že jsme měli jednou podnikovou schůzi na zakončení roku a generálové tam měli obsazený celý stůl. Byli dost nepříjemní, takoví trochu chlípníci.“ – „Dovolovali si na ženy?“ – „Ano. My jsme potom nenápadně odešly.“

  • „Byla jasná otázka: ‚Souhlasíš se vstupem vojsk, nebo nesouhlasíš?‘ Řekla jsem, že nesouhlasím. Jeden soudruh na mě začal řvát, jak si to představuji, že nesouhlasím. Předpokládali, že musím souhlasit za každou cenu; že každý by měl souhlasit. Zpětně, když se na to dívám, bylo to něco hrozného. Takové zatemnění mozku.“ – „Zalekla jste se?“ – „Nezalekla. Byla jsem odhodlaná vystoupit, ale uvažovala jsem, jak to bude s mužem.“ – „Takže jste se rozhodla vzít to zpátky?“ – „Ani jsem o to neusilovala, ale přispěl k tomu předseda stranické organizace v podniku. Ten se mě jakoby zastal a já se nechala nést tou vlnou a nechala to být. Řešili jsme to doma i s mužem. Ani on nevěděl, co si s tím počít.“

  • „Tatínek byl sedlák a docela rád chodil bos do práce. Zčistajasna pro něj jednou přijelo černé auto. Sbalili ho a odvezli ho do Bystrého – to je střediskové městečko. Bylo tam nějaké velitelství. Sbalili ho bosého a zpovídali ho. Když se odevzdávalo obilí, přišlo na něj udání, že v něm objevili pilousy. To je škůdce, brouk, který se namnoží v obilí. Někdo udal tatínka, že je to od něj. Naložili ho bosého a odvezli do Bystrého, ale zpátky musel jít pěšky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hostivice, 14.11.2023

    (audio)
    délka: 02:02:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nesouhlasila jsem se sovětskou okupací. Řvali na mě, jak si to představuji

Libuše Břenková, 2023
Libuše Břenková, 2023
zdroj: Post Bellum

Libuše Břenková, rozená Kopecká, se narodila 11. prosince 1931 ve Svojanově jako třetí dítě ze čtyř. Rodiče Ladislav a Marie byli soukromí zemědělci. Dětství prožila v Manově Lhotě, kam se její rodina přestěhovala kolem roku 1933. Během druhé světové války žila zhruba dva roky v Chrástu u Poříčan u prarodičů Lambertových. V padesátých letech byli její rodiče nuceni vstoupit do JZD. Navštěvovala sociálně-zdravotní školu v Praze-Holešovicích, ale předčasně ji ukončila a po půlročním kurzu zdravotní asistentky nastoupila v roce 1950 do Svitav do závodu Vigona jako asistentka podnikového lékaře. Ve Svitavách se zapojila do pěveckého sboru Vigona a potkala zde také svého budoucího manžela Josefa Břenka, agronoma. Usadili se ve Svitavách. Vzali se v roce 1956 a narodily se jim dvě děti, syn v roce 1957 a dcera v roce 1965. Libuše Břenková v 60. letech večerně studovala střední ekonomickou školu, avšak ve třetím ročníku, po narození dcery, studia zanechala. Pracovala poté v podniku Vigona v účtárně a na osobním oddělení. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byla rozhodnuta vystoupit z KSČ, ale neučinila tak, aby minimalizovala negativní důsledky pro svoji rodinu. Její muž působil jako ředitel okresní i krajské zemědělské správy a v 80. letech také na ministerstvu zemědělství v Praze. V roce 1996 zemřel její syn Jiří Břenek, skladatel, houslista a zakládající člen kapely Čechomor. Libuše poté věnovala svou péči pozůstalým vnoučatům. Její manžel se ve stáří úspěšně věnoval umělecké dřevořezbě. Libuše Břenková v roce 2009 ovdověla a od roku 2020 žije v domově seniorů v Hostivici.