Eustach Broulík

„To bylo organizované důkladně. Komu se nechtělo, tak si rozmyslel, aby nešel, protože lidé se mezi sebou znali, v průvodu chodily závody a doly pohromadě. Byla zkušenost, že když člověk nešel, tak to potom pocítil. Záleželo, o koho šlo. Někomu pohrozili, u někoho se to projevilo, když se rozdělovaly na konci měsíce prémie. To dělali mistři, tak k tomu museli přihlížet, ty prémie pak schvalovalo vedení a šlo to výš. Mistr si to nedovolil u člověka, u kterého věděl, že se straní politického života, že se nezúčastnil prvomájového průvodu. U takového člověka byly prémie nižší. I když de facto prémie měly být za práci, jestli člověk udělal to, či ono, či víc. Ale nakonec se přihlíželo k tomu, jak se projevuje politicky.“

„Samozřejmě, že to všechno byla propaganda. Byly vzory z Ruska, například Stachanov. Byla družba s Donbasem. Oni pořád říkali, že si vyměňují sovětské zkušenosti, že tam je to lepší. To pravda nebyla, v Rusku měli úplně jiné podmínky pro těžbu než tady, tady to bylo horší. No zkrátka, vedení se snažilo, aby byly co nejlepší výsledky. Tam bylo celé oddělení, kde se dělaly takzvané bleskovky. To byly plakáty, které se denně vyvěšovaly. Tam byl kreslíř, který to maloval, a bylo tam napsané, že zítra čekají, že splní závazek, že narubou tolik tun uhlí. Už nevím, jak se jmenovali všichni ti předáci, kteří se ocitali na plakátech. Byla snaha nejen z vedení závodu, ale také z krajského výboru KSČ, tam měli zájem, aby se těžilo co nejvíc. Shora tlačili. Je fakt, že lidé za to, že natěžili x tun uhlí, dostali zaplaceno. Oni to dělali pro peníze a měli výhody i v obchodech. Bylo nedostatkové zboží, to havíři měli přednostně.“