Vladimíra Brůžová

„O tom, že vstoupila vojska, jsem se dověděla na dovolený. To jsme byli na Mácháči s dcerou a s mužem. A tam jako mně volali, že prostě se tohleto stalo, takže jsem musela do práce, tak jsem přerušila dovolenou. Mezitím v tom srpnu, děčínský dva lidi zajistili to, že se dalo vysílat z Bukový hory, půjčili z Desty průmyslovou kameru a přímo z vysílače Buková hora se dalo vysílat, takže oni vysílali první den a pak už jsme se připojili i my a vysílali jsme tam jako dva štáby. Normálně jako svobodná severočeská televize. To jsem dělala hlasatelku! A říkám, no čtyři dny jsme takhle vysílali jako ilegálně, jo, ale snažili jsme se prostě spíš lidi uklidňovat než... Třeba já nevím, kluci natáčeli na chmelu, že děti, jako že tam je bezpečno, že se nemůže nic stát, aby rodiče... protože oni rodiče svolávali děti pryč z brigád, jo, no a to by bejvala byla katastrofa. Takže prostě takovýhle věci. No anebo jsme točili i ty vojska. Třeba tady se děly věci, v tom Severočeským kraji... jinde taky... třeba v Bílině, jak udělali směrovky různý, tak tam udělali směrovku na Prahu a celá kolona tanků zajela do dolů, do toho lomu velkodůl Bílina...“

„Ještě v Mutějovicích nás táta naučil na motorce, i když jsme byli malí, bráchovi bylo devět a mně jedenáct, ale prostě oba jsme jezdili na Manetu. Jo a teď v těch Mutějovicích, tedy v Radovesicích, jsem si nemohla absolutně zvyknout. Já tam brečela každej den, tak jsem si vymyslela, že utečeme. A sebrala jsem bráchu, sebrala jsem motorku, měla jsem pět set korun ušetřenejch a vydali jsme se zpátky do Mutějovic. A plán byl, že pojedeme prostě do Loun, tam že naloží motorku na vlak, protože já jsem dál netrefila. A pojedeme do těch Mutějovic, no dvanáctiletej pitomec... a ujeli jsme asi dvacet kiláků a motorka nám kiksla a brácha začal brečet, že chce domů. Tak jsme tam brečeli ve škarpě a okolo zrovna jel nějaký pán... Říkám: ‚Nám to nejede!‘ A tak nás vyzpovídal. Říkal: ‚No, já vám to jako opravím.‘ Tam se musel otevřít a zavřít vzduch a my to zapomněli zavřít, a proto nám to nenastartovalo... No tak pán nám to sice nastartoval, ale museli jsme se vrátit...“ – „Přinutil vás?“ – „Přinutil, no. To on by brácha stejně nedojel, on byl uřvanej. No tak jsme se vrátili, trošku to bolelo, no.“