Mgr. Petr Čapek

„A ona tedy promýšlela dějinnou otázku a otázku tolerance, byla filozofka. A patří do toho kruhu, to jen kruh takových těch vzdělaných lidí, jako byl Milan Balabán, Ladislav Hejdánek, Šimsa a někteří další, s nimiž vedla takové vážné hovory. Profesor Souček… S Patočkou se vzájemně velmi respektovali. A například večer v Jirchářích, to byla studentská domovina, dvojpřednáška Jana Patočky a J. B. Součka, myslím o stavu filozofie a teologie. Takže ona patřila do tohoto kruhu. A nikdy si nezadala, byla velmi skromná, milá, ochotná. A měla hodně jasno také v těch věcech církevně-politických. No a potom se stala chartistkou, kolem ní se to právě sepisovalo také. A přednášela i u nás na Žižkově, i u mého bratra, bratr byl také jeden čas na Sázavě, u Žďáru jako farář, tak tam také přednášela o tolerančním patentu a věcech svobody. Takže té jsme si vážili velmi.“

„My jsme s ním potom už moc ve styku nebyli, on jezdil hrozně moc po světě, to byla ta Křesťanská mírová konference. Což je také zvláštní téma, protože on v padesátých letech otevíral dveře do Evropy, třeba Martin Niemöller tu byl, slavný teolog a kapitán ponorky za první světové války, člen Vyznávající církve, tak tehdy, když přijel do Prahy a kázal u Martina ve zdi, tak to byla událost. To znamená, v tom zavřeném světě, nebo Hans Joachim Iwand, významný teolog tady byl, a další, Helmuth Gollwitzer, tak to se vítalo, že se otevírají takhle dveře toho času nesvobody. Ale pravdou je, že ta Křesťanská mírová konference, jaksi se to celé zvrtlo v tom východním dohledu. A s tím jsme nemohli souhlasit jako studenti.“