Rigoberto Carceller Ibarra

„Ne všechno je na tomto systému negativní. Vždycky se najde nějaký polda, vždycky se najde někdo, kdo s tebou do určité míry sympatizuje. Pamatuji si, že když jsem nastoupil do vězení v Boniato, byl tam jeden ošetřovatel, který byl přítelem mého přítele. A tenhle ošetřovatel spolupracoval a nařizoval, ať mě z cely vezmou na ošetřovnu a vpichoval mi vitamíny. To byl jeho způsob spolupráce. Ani nevím, jak se ta osoba jmenuje, ale vážím si toho. Nebo ten polda, který riskujíc všechno, byl sousedem jednoho tvého kamaráda, a tak ti tvoje rodina nosila krabičku cigaret a ty sis přál, aby měl službu tenhle policajt, protože když měl službu a nikdo ho neviděl, ty ses diskrétně přiblížil ke dveřím, a jak se nám podařilo převzít balíček…“

„Tak jsem se ujal zodpovědnosti za založení Hnutí v celém Oriente a Camagüey. A bylo to úžasné. Protože jsme konečně mohli jít za lidmi s mnohem vážnějšími věcmi, s lidmi v Havaně. Začali jsme se cítit silní, protože už nejsme tři nuly, už nejsme ve městě jen tři. A tak jsme v Oriente a Camagüey začali budovat celou strukturu. Fascinující, popravdě si myslím, že to bylo jedno z nejlepších období uvnitř opozice, tolik motivace. A bylo to snadné, protože se šlo do domu tvého přítele a řeklo se ‚tady v tom jsme‘. Byli jsme jednou ze skupin, která to měla s organizací jednoduší, protože jsme měli společné zásady, znali jsme se celý život, víceméně jsme znali svoje slabá místa, a proč to nepřiznat, nejednou jsme měli také sympatie a podporu církve.“

„Myslím, že to, co mě nějakým způsobem přimělo se politicky odlišit, řekněme, od většiny, jak jsem to tak počítal, myslím, že tohoto bodu jsem dosáhl v 16 letech, když jsem viděl, co se stalo s Mariel. Nikdy jsem mezi lidmi neviděl něco tak divokého, tak ohavného, od souseda k sousedovi. Vzali tě ze školy, aby si šel domů k tvému učiteli, který nikomu nic neudělal, byl slušný člověk, vzdělaný, a ty jsi k němu musel jít a řvát na něj ‚spodino‘, řvát na něj ‚ničemo‘, házet po něm vejce a kamení…to nejhorší, co můžeš ve společnosti zcela zbavené rozumu vidět. Myslím, že tady se to ve mně zlomilo a tehdy jsem začal být politicky motivován. A to ze mě udělalo vzbouřence.“