Mrtvé z Ploštiny šlo poznat podle ohořelých šatů
Vlasta Častová (roz. Zahradníková) se narodila 30. prosince 1934 v Újezdě u Valašských Klobouků do rodiny zedníka Josefa Zahradníka a jeho ženy Františky. Vlastin otec byl během druhé světové války nuceně nasazený v Leipzigu. Přesto, že válka trvala šest let, Vlasta poprvé spatřila německé vojáky až v dubnu 1945, kdy nacisté rozpoutali běsnění vůči těm, kdo pomáhali partyzánům. Dne 19. dubna byli její bratři svědky zavraždění rodiny brusiče nožů Ladislava Rangla – nacisté je bezdůvodně popravili. Poté pokračovali na Ploštinu, kterou vypálili a v hořících domech nechali zemřít čtyřiadvacet lidí. Vlasta se dívala spolu s dalšími dětmi a obyvateli Újezdu z protějšího kopce, jak Ploština hoří a vybuchuje. Zahradníkovi se po válce ve snaze osídlit dům po sudetských Němcích v Javoří u Mírova přestěhovali. Po dvou letech se vrátili do Újezdu, neměli zkušenosti s velkým hospodářstvím, které v Javoří získali. Vlastin bratr Bedřich Zahradník byl v roce 1949 zatčen Státní bezpečností, vězněn a týrán v Uherském Hradišti. Pamětnice hned po základní škole nastoupila do nové zbrojovky ve Slavičíně. Přijali ji díky tomu, že v dotazníku zamlčela fakt, že její bratr je politickým vězněm. Přesto se to ve fabrice po létech dozvěděli a nasadili na Vlastu provokatérku, která ji přemlouvala k emigraci do Rakouska. Vlasta Častová raději odešla pracovat do gottwaldovských gumáren, kde pracovně prožila dalších čtyřicet let. V roce 1960 se provdala za Josefa Častu, s nímž měla dvě děti, Hanku a Dušana. V době natáčení rozhovoru žila ve Zlíně.