Zdeněk Čepelík

* 1956

  • „Tam došlo k loupeži poštovního vozu. Kdy tenkrát přepadli a vybrali vůz. Byla to velká částka na tu dobu, asi šest milionů. Samozřejmě se udělal zátah. A aby posílili ty místní policisty, tak nás převezli do Brna, byli jsme ubytovaní v kasárnách. A chodili jsme s těmi policisty, kteří už byli vyškolení, na křižovatky a stavěli jsme auta a kontrolovali se lidi, auta a náklady a všechny tyhlety věci. A to bylo v zimě, v únoru, a byla neskutečná zima. A říkám, Brno je Brno, ale je to velká vesnice. Byli tam zase vynikající lidi. Děda s paní nám vařili teplý čaj se slivovicí. Paní nám udělala palačinky. Stáli jsme tam dvanáct hodin, to nebyla žádná legrace. Tenkrát se nic nenašlo, už bylo pozdě.“

  • „Měli jsme výcvik dopoledne, venku jsme se museli zakopávat a plazit v blátě. Přišli jsme do kasáren – odpískali nám odložit věci a na jídlo jsme museli jít čistí, nakrémované boty. Mizeli jsme v těch hadrech do sprch, osprchovalo se to. Namokly boty a popadl jsi příbor a letěl jsi na oběd. A to bylo tak, že šla rota a pak první družstvo, druhé družstvo, třetí družstvo a takhle to šlo za sebou. A co jsi stihla, to jsi stihla. Když jsi to nestihla, tak do kapes suchý chleba se bral z necek. A takhle nás tam honili každý den. V noci byly poplachy… Nejhorší byla Smraďavka, to byl ten kopec nahoře, ten nám dával… Vždy v noci vyhlásili poplach, dali ho chemický, takže my jsme museli vynosit matrace, všechno pozavírat a v maskách jsme běželi nahoru. Tam to bylo hodně kruté. Ráno jsme se vrátili, rozcvička a pokračovalo se dál. Myslím si, že jsme si sáhli tenkrát hodně na dno. Oni chtěli, aby se to vyselektovalo. Jestli se to udrží morálně. Já jsem měl fyzičku, hrál jsem hokej tady a fotbal, sem tam jsem boxoval. (...) Mně to nevadilo, neměl jsem žádné problémy. Střílení, to jsem si vždycky vystřílel jeden opušťák, měl jsem vynikající střelby. To jsem si myslel, že je to tím, že jsem si trénoval doma vzduchovkou. Tohle absolvování tedy nebylo příjemné, ale nevadilo mi to.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Frýdlant, 07.03.2023

    (audio)
    délka: 01:13:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěl jsem být kriminalistou, z SNB jsem ale vystoupil a byl jsem za to rád

Zdeněk Čepelík na výletě ve Špindlerově Mlýně
Zdeněk Čepelík na výletě ve Špindlerově Mlýně
zdroj: Archiv pamětníka

Zdeněk Čepelík se narodil 9. května 1956 ve Frýdlantě, jeho rodiče přišli do pohraničí spolu s dalšími, aby osídlili uvolněná hospodářství po odsunutých Němcích. Zdeněk Čepelík chodil na základní školu do Pertoltic. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy sledoval přijíždějící tanky a letadla. Po základní škole šel studovat zámečnictví. Jeho vysněné povolání bylo stát se kriminalistou, a proto nastoupil do školy Sboru národní bezpečnosti (SNB). V rámci studia sloužil jako příslušník SNB na různých místech republiky, ani absolvování školy s vyznamenáním mu nicméně nepřineslo kýžený výsledek v podobě pracovní dráhy kriminalisty. Proto ze Sboru národní bezpečnosti vystoupil. Povinnou vojenskou službu začal šestiměsíčním výcvikem ve Frýdku-Místku. Vojnu pak dosluhoval v Praze a v Kladně u Vojenských služeb. S budoucí manželkou, která pochází z Huti, se seznámil při cestě do školy ve vlaku z Frýdlantu do Liberce. Po svatbě měli tři vlastní syny a do pěstounské péče si vzali další čtyři děti. Působil v kamenolomu v Krásném Lese, kde pracoval jako závodní lomu. Během zaměstnání vystudoval večerní průmyslovou školu. Po sametové revoluci se stal výrobním ředitelem v kamenolomu v Čerčanech. V kamenolomu Krásný Les, který nakonec koupila firma Dobet, pracoval ještě dva roky v důchodu. V roce 2023 žil v Krásném Lese.