Josef Čermák

Původně jsem neměl v úmyslu z letiště dělat výdělečný podnik. Pro mě bylo důležité mít svůj hangár, svoje letadlo a svoji ranvej. Potom ale přicházeli lidé a ptali se, zda by si tam mohli nechat svoje letadlo, a tak to všechno vzniklo. To nebylo nic připraveného, neměl jsem žádný byznysplán.

Richard Krpač: „Jeden z nejdůležitějších základních kamenů, vlastně ten nejdůležitější pro stavbu Národního divadla pochází z hory Říp. Nedaleko hory Říp se narodil jeden ze základních kamenů české komunity v Kanadě pan doktor Josef Čermák.“ Josef Čermák: „Správně, ale také se tam narodil Josef Hora, ten se narodil v Roudnici a je odtud i Karel Toman.“ Richard Krpac: „ Jak vzpomínáte na první republiku, na politickou situaci v první republice?“ Josef Čermák: „Ti kdo se tam narodili a žili tam, to považují za nejhezčí dobu svého života. A také od té doby se tam nevyskytl nikdo, kdo by měl tolik úcty, tolik obdivu a tolik lásky jako Masaryk. Já se na něho pamatuji jednou ze Sletu, to byl na koni. A Masaryk byl s koněm srostlý. Na Masarykovi bylo zajímavé to, že pocházel z chudého prostředí a přitom to byl nejelegantnější politik Evropy a to do toho zahrnuji všechny krále i ostatní. Měl nesmírné kouzlo, nádherně vypadal. Moje další vzpomínka je úplně jiná, to byla jeho smrt. Jeho rakev vezli do Lán a samozřejmě cesta byla lemována tisíci lidí. A já jsem byl jedním z nich. Seděl jsem ve škarpě a čekal, až rakev pojede okolo. Byl nesmírně silný okamžik. Samozřejmě pokud mluvíme o Masarykově smrti, je skoro nemožné vzpomenout si na Seifertovy verše. Smrt se dá popsat různými způsoby. Např.: Dneska v ranních hodinách zemřel Tomáš Masaryk. Seifert to řekl trochu jinak: ‚To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě. Tu chvíli před půl čtvrtou ranní, ten okamžik a konec umírání, když smrt se dotkla vrásek čela a ranní mlhou odcházela…,‘ najednou tam není jenom Masaryk, je tam i smrt, která přijde a dotkne se jeho vrásek a odejde mlhou do noci.