František Chlistovský

* 1934

  • „Byli i dobrý, takoví chytří ti důstojníci, ale hodně negramotů, takoví ti kozáci. Tátovi sebrali nejlepší kobylu, mladou. Natáhl na něj samopal, musel ji dát. To už bylo po válce, na to neměli právo. Táta si myslel, že to nepřežije. Ty sedláci měli svoje zvířata a tohle bylo…, ona nechtěla. On jí špornama takhle bodl a odtáhl. V životě neměla cenu, byla mladá. Jsme měli tři koně vždycky a hříbata. To nejlepší sebral, nevím proč?!“

  • „Ten Vendsdorf byl dobrej, ale ona si vzala, ta Gerta, esesáka, kterej vraždil v Osvětimi, a ten byl nebezpečnej pro vesnici. To se tady pálily v té vesnici oleje ze řepky, to jako čuchalo a on chodil večír a furt čuchal. To vždycky zachránila ta stará tady. Říkala, nech to bejt! Za to byl koncentrák. To se pražilo, ta řepka. To byly oleje, pravý, se to lisovalo, z toho tekl olej, a pak se vařilo.“

  • „Všecko se dalo obejít, na tý vesnici byli chytrý lidi, žádní blbci. Když ty Němci měli přijít, tomu se říkalo revize, tak tady šli k tomu starostovi, to dělal tady pan Zach, soused. Ty je tam pohostili a mezitím pohoštěním tam měli služebnou, ta oběhla ty baráky, že je tady revize. Tak ty lidi slepice do pytle, dalo se to na nějaký meze. Tam se to dalo do nějakého roští, no a když odešli, tak se to zase dalo zpátky. To byl určitej druh, kterej se směl pěstovat nebo chovat a víc jich nesměl mít. Takový obilí, když našli, takovej mák, když našli – za to byl koncentrák. Tak tady měli takovou boudu, měli tam zlýho psa a pod tím psem byl pytel s mákem, ten na tom líhal a tam Němci nikdy nekoukali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žiňánky u Benešova, 05.02.2024

    (audio)
    délka: 02:00:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pořád se někdo snažil vesnici něco diktovat, ti lidé sami vědí, co je láska k půdě

František Chlistovský, fotoportrét, 60. léta 20. století
František Chlistovský, fotoportrét, 60. léta 20. století
zdroj: Archiv pamětníka

František Chlistovský se narodil 28. dubna 1934 do rodiny statkářů. Celý život prožil v malebném venkovském prostředí. Rodina vlastnila jeden z největších gruntů v obci Žiňánky na Benešovsku. Bezstarostné dětství plné her na návsi bylo přeťato druhou světovou válkou. Ukrývání potravin před německou kontrolou, obavy z udání od místních Němců nebo náhlé „zmizení“ židovských obyvatel. To byla nová realita života v Protektorátu Čechy a Morava. Další vypjaté okamžiky zažil František Chlistovský na jaře 1945, kdy viděl projíždět vlak smrti. Obraz zubožených vězňů z koncentračního tábora, kteří projížděli na otevřených vagonech Benešovem, již do konce života nedostane z mysli. Osvobození Rudou armádou vnímali obyvatelé Žiňánek se smíšenými pocity. Někteří vojáci se k místním nechovali jako osvoboditelé, nýbrž jako dobyvatelé. Změnu politického kurzu v roce 1948 a následnou kolektivizaci zemědělství nesla rodina Chlistovských těžce. Po nátlaku komunistických úřadů se však museli podvolit. František Chlistovský nastoupil do JZD, kam byl rodinný statek, dobytek i stroje převedeny. Přesto neztratil nadšení pro práci v zemědělství a lásku k půdě. Statky byly rodině v rámci restituce po roce 1989 navráceny zpět. V roce 2024 si užíval zaslouženého důchodu a věnoval se milovanému zahradničení.