Mgr. Ivo Chocholáč

„Já jsem se dostal do toho konfliktu tím, že jsem poprvé snad na vysoké škole pořádal koncert, tenkrát skupiny Plyn, později se to jmenovalo Dybbuk, dneska se to jmenuje Zuby nehty, už jsou to dámy. Taková punková skupina. Já jsem dělal kulturu na vysokoškolské koleji. Těsně před koncem koncertu tam přijely dvě volhy, vyskákali z toho lidi v civilu, odvedli mne na pokoj, ptali se, jestli vím, kdo jsou. Já jsem říkal, že ne. Nevěděl jsem, že to je Státní bezpečnost, což jsem pochopil až později. Sepisovali se mnou něco a říkali, že si se mnou ještě popovídají, a ať ten koncert ihned ukončím. A já jsem si to vůbec neuvědomoval, protože jsem to bral pořád ještě, že je to nějaká sice podivná, ale návštěva. Ještě jsem drze řekl, že vlastně už ten koncert skončil, a oni začali vyhrožovat. A potom ke mně přišel starší člověk a říkal, jestli vím, kdo to byl. Byl to domovník těch kolejí, trochu se klepal a říkal, že to byla Státní bezpečnost. Tak to jsem poprvé pochopil vlastně, jak se chová Státní bezpečnost."

„Odchytli si mne na ulici, řekli mi, že si mne ještě najdou a pak mne odvlekli do vily, která byla v Ústí nad Labem pod letním kinem, byl to Úřad pasů a víz. Tam jsem pochopil to, co se vždy říkalo, ten dobrej a zlej tam byl. Tam se mnou vedli takový nátlakový rozhovor, ten dobrý se choval slušně, ten zlý na mě řval. Nebudu to popisovat, nemá to význam. A v podstatě tam se mnou vedli tenhle rozhovor asi tři hodiny v tom obývacím pokoji, který tam byl. Tam jsem pochopil, že to byl normální výslech, že šlo o jména. A začali mně vyhrožovat, že mne přijedou navštívit i do Liberce k mým rodičům, a že rád lyžuji, tak že třeba přijede ke mně jako kamarád, a že si můžeme zajet zalyžovat do Jizerských hor. Takže to bylo na psychiku hodně zajímavé."

„U mě to celé vzniklo tak, že jsem se rád zabýval uměním. Rád jsem četl, měl jsem rád určitý druh hudby a vedle toho jsme se jako lidé mezi sebou spolčovali. A potom mě to dovedlo, samozřejmě, postupně až k samizdatu a těmto věcem. Takže se mi přes kamarády do ruky dostávaly samizdaty jako Vokno a některé hermetické věci od D. Ž. Bora. Hermetismus mne zajímal. Takhle nepřímo jsem se k tomu dostával. Měl jsem rád básníka Seiferta, tak jsem mu šel na pohřeb. A to bylo taky špatně, když jsme se tam v Markétě objevili. Takže ze mě tu opozici postupně tvořili. Protože díky tomu, o co jsem se zajímal, tak to bylo špatně. Takže jsem se v té opozici octnul vlastně tímhle způsobem, nebo mezi lidmi, kteří nebyli nějak spokojení s tímto systémem. Postupně se tak ke mně dostávaly spisy Patočky, dostaly se ke mně spisy další. Já to četl a hltal, viděl jsem, že je v tom ta pravá svoboda. A postupně mne takhle zařadili."