„To nenormální je, že země sama o sobě nerespektuje ani nepropaguje lidská práva. Přál bych si, aby prezident Canel [Prezident Kubánské republiky od dubna 2018] oznámil celému lidu, jaká jsou jeho lidská práva. Proč to nezveřejňují ve sborníku [Ministerstva spravedlnosti] Kubánské republiky? Až zveřejníte lidem ve sborníku Kubánské republiky všech 30 základních práv a svobod Všeobecné deklarace lidských práv, pak spolu budeme mluvit. Z mého pohledu by byla řešením všeobecná diskuse mezi vládou a společností, s cílem vyjasnit si záležitosti Kuby a začít s čistým štítem znovu. Protože zatímco bude ta elita u moci, země nebude vzkvétat. Pokrok je určen pouze pro určitou skupinu obyvatelstva, zbytek společnosti je marginalizován, v drogách a alkoholu, s vysokou mírou násilí a korupce. A jednoduše to je to, co občanská společnost hledá. Usilujeme o ochranu blahobytu všech osob. Opakuji, nehájíme zájmy žádné politické strany. Jsme obránci lidských práv, 30 práv, který má každý z nás. To je to, co bráníme my, bojovníci za lidská práva. Budu tohle všechno bránit den co den, neúnavně až do chvíle, kdy dosáhneme vítězství.“
„Já už jsem se od toho oprostil, už chodím i mimo svou čtvrt. Vidím, jak sedí na lavičce a pozorují mě, ale já už chodím do své oblíbené hospody jako jakýkoliv Kubánec. Jdu, sednu si do rohu, dokonce i mluvím s ostatními a říkám jim, že věci nejsou tak, jak si myslí že jsou anebo jak jim vnutili myslet si, že jsou. Říkám jim: ‚Zatímco tě mají tady a teď a v takových podmínkách, existuje skupina lidí, mocnářská elita, která si žije jako milionáři a kradou a zpronevěřují tvoje peníze. Žijí na úkor práce ostatních. Zatímco ti vnucují rovnost a stejná práva pro všechny, tihle lidé stráví celý život cestováním po celém světě za peníze kubánského lidu.‘ Když jim řekneš tohle, většina lidí zůstane zticha, protože vědí, že je to pravda. Uvedu čísla: myslím si, že více jak 80 % populace této země nevěří v systém, určitě je nějakých 80 %, kteří si myslí, že to takhle nikam nespěje, přibližně 5 % je vládnoucí elita a dalších asi 15 % obyvatel by mohlo změnit názor, nejsou vyhranění.“
Jednou mě dokonce unesli. Měl jsem naplánovanou cestu do Trinidadu a Tobaga a místo toho mě unesli. Strážnici Kevin a Anthony mě unesli a byl jsem pět dní nezvěstný, nikdo nevěděl, kde jsem. Ostatní si mohli myslet, že mě zadrželi v Camagüey nebo v Havaně, ale já jsem byl zadržen v mém džípu tady v Monte. Nasedl jsem do svého auta, ale zastavili mě na dálnici ve čtyři hodiny ráno. Měli zelený džíp, a když mě zbili, zeptali se mě: ‚Couto, kam sis myslel, že jedeš?‘ Musel jsem si přesednout do vojenského džípu a odvezli mě na oddělení výslechů, tam jsem byl nezvěstný pět dní, aniž by někdo na Kubě věděl, kde se zrovna nacházím.“
„Lidé se mě vyptávají, protože na Kubě není přístup k informacím ani ke zprávám. Všichni se mě ptají: ‚Je pravda, že utekl tamten týpek? Heleď je pravda, že jsi viděl na internetu…?‘ Protože všichni vědí, že chodím na internet pár bloků od domu, tak se mě ptají. Pamatuji si, jak jsem jednou vzal někoho s sebou. Tématem diskuse ten den ve čtvrti bylo, jestli je Lenin stále nabalzamovaný, že prý jak padl Sovětský blok, tak lidé všechno zničili. Řekl jsem mu: ‚Ne, Lenin je pořád tam. Hned vedle Kremlu je malá místnost, kde leží Lenin.´ On mi na to odpověděl: ‚Ne, ne, ne, ne.‘ A začala hádka, docela přátelská, ale byla to hádka. Řekl jsem mu: ‚Tak se pojď podívat.‘ A vzal jsem ho na internet, do Google vyhledávače jsem zadal ‚Lenin‘ a objevily se všechny informace. On si to přečetl a dozvěděl se i věci, které si ani nepředstavoval, že by někdy mohl číst.“
Henry Couto Guzmán se narodil 6. září 1978 v okrajové čtvrti města Guantánamo na Kubě. Jeho mládí poznamenala v 90. letech komplikovaná ekonomická transformace. Henry se v té době živil zedničinou. Díky svému tchánovi a kamarádovi z dětství se přiblížil k problematice lidských práv a v roce 2012 se přidal ke „Kubánskému hnutí mladých pro demokracii“ [Movimiento Cubano de Jóvenes por la Democracia], která si klade za cíl ochranu spravedlnosti. O rok později vstoupil do „Vlastenecké unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba], pro její zaměření na aktivismus v ulicích a interakci s kubánskou společností. Ve stejném roce začal spolupracovat na projektu „Kolibřík“ [Colibrí], s cílem sledovat a zveřejňovat porušování lidských práv daných Ústavou Kubánské republiky na internetu. Henry se začal zajímat o žurnalistiku a prošel několika kurzy vedení lidí a managementu, aby dokázal smysluplně vypovídat o nespravedlnosti páchané na Kubě. Pro své aktivity a názory proti režimu Fidela Castra je Henry neustále zadržován, vyslýchán nebo unášen orgány komunistického systému. V současnosti se věnuje přednáškám a školení pro kubánskou veřejnost, což je podle jeho názoru klíčové pro přeměnu kubánské společnosti směrem k demokracii a svobodě.
