Petr Dutko

„Vladimír Hučín je samorost. V něčem neřízená střela. Vzpomínám si, když jsme jednou jednali s náčelníkem okresní správy SNB Zelou, což byl značný cholerik, tak jsme tam byli já, Plšek a Hučín za Občanské fórum a řešili jsme některé otázky. A Hučín do něj vytrvale šil v tom smyslu, jak potrestá příslušníka toho a toho, který mu přivřel ruku do dveří, a jak to, že tam ještě působí ten či onen. Viděl jsem, jak tomu Zelovi nabíhá žíla na čele a začíná brunátnět. Tak jsem pošeptal panu Plškovi: ‚Pane inženýre, vždyť on má pistoli, on nás tady asi postřílí.‘ Byly to takové vyhrocené chvíle. Vladimír Hučín byl vždycky svůj, šel jednoznačně, nekompromisně za svou věcí. O tom, o čem byl přesvědčen, že je správně, tak za tím šel bez jakýchkoliv kompromisů. Je problém, že pokud bychom si stáli všichni takhle tvrdě za svým názorem, tak se během deseti minut asi pozabíjíme. Čili je potřeba určitá míra kompromisu, dohody, na čem se shodneme. To Vladimír Hučín neměl. Ale zase na druhou stranu, když jsem si s ním vykládal, co si všechno v osmdesátých letech vytrpěl, tak jsem se mu v něčem nedivil...“

„Bylo to údobí, kdy jsem možná spal čtyři hodiny denně, ale bylo to pěkné. Na druhou stranu aspoň v tom prvním týdnu byly zcela jistě i obavy, že by ještě mohlo dojít ke kontrarevoluci. Armáda, Lidové milice, policie, že by se snažily tento demokratizační postup zlikvidovat. Tak jsem měl doma připravenou krosnu s konzervami vepřovka a hovězí, nějaký pecen chleba. Kdyby došlo k likvidaci sametové revoluce, tak jsem měl vytipovanou chatu, spíš to byla bouda, v Beskydech, kam jsme jezdili na lesní brigády s Brontosaury, a tam jsem si říkal, že bych nějaký týden přežil, než by se situace zklidnila.“

„Tehdy bylo OV KSČ v poměrně hluboké defenzivě, tak se snažili uspořádat tábor lidu. Proti tomu u kina Hvězda, čili nějakých sto metrů od toho, bylo protestní hnutí. V Přerově to byl především zpěvák Jaroslav Wykrent, který zakládal například první účet OF v České spořitelně. Dodal nějaké ozvučení a lidé mohli slyšet jednu i druhou stranu. Myslím, že lidé začínali u OV KSČ, a pokud slyšeli stále stejné fráze tehdy vedoucího tajemníka, tak se přesouvali k Jardovi Wykrentovi.“