„Co bylo zajímavé, a to asi je i průřezem většiny řeckých rodin, které byly tady. Že i když mnohé z rodin tu zůstaly až dodneška, takže přes šedesát let jsou tady, tak mnoho z nich to bralo všechno jakoby dočasně. Vždycky na Silvestra, a to si pamatuju, se přálo: ‚Všechno nejlepší do nového roku, příští rok ve vlasti.‘ Nezažil jsem skoro Silvestra, kdy by tento přípitek i s tím dovětkem nebyl řečený. Můžu říct, že všichni, nebo většina Řeků, kteří zde žili a žijí, mají rádi Česko, mají rádi místní lidi, ale vždycky to brali jako provizorní druhý domov. Teďka, s odstupem času, ta třetí, čtvrtá generace, samozřejmě pro ně už je to domovem číslo jedna. Ale ta první, a můžu říct, že i ta druhá, generace třeba jako já stále berou jako ten domov-srdce Řecko. I když ta první nebo ta druhá generace odcházeli jako malé děti, nebo my, co jsme se narodili už tady, já to nedokážu vysvětlit proč, proč tomu tak je, ale je tomu tak. Alespoň v mém případě. Já jsem se narodil tady, vyrůstal jsem tady, žiju tady třicet osm let, ale prostě nikdo mi to neodpáře.“