Na prvním rande mi řekl, že si mě vezme
Zofia Faiglová, rozená Jankovjacová, se narodila 30. března 1923 v Polsku, v poznaňském kraji, v městečku Plešev (Pleszew). Byla osmým dítětem manželů Jankovjacových, kteří měli hospodářství a k tomu provozovali povoznictví. Vypuknutí války dne 1. září 1939 zažila Zofia v Gdyni, tedy blízko epicentra prvních bojů druhé světové války. Měla nastoupit na střední obchodní školu, ale v Polsku se školy zavřely a už nikdy si vzdělání nedoplnila. V roce 1942 byla totálně nasazená do Německa ve městě Altenburg ve zbrojovce Hugo und Alfred Schneider. V srpnu 1944 se zde seznámila se svým budoucím mužem Antonínem Faiglem, totálně nasazeným českým studentem. Ten v březnu 1945 spolu se svými českými kamarády utekl do protektorátu. Pamětnici vzít nemohli, protože by jako Polka riskovala mnohem více než Češi. Po osvobození v květnu 1945 Zofia pracovala ještě půl roku v Německu v organizaci UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu) a v listopadu 1945 se vypravila s transportem do Kladna za Antonínem. Vzali se na jaře 1946. Zofia získala československé občanství, na doplnění vzdělání už ale nebyl čas. V roce 1948 porodila holčičku, která však zemřela po čtrnácti dnech na zápal plic, pak přišli na svět tři synové. Faiglovi žili v Kladně, Chomutově a v Praze. Pamětnice pracovala po celý život v pohostinství jako servírka a vedoucí restaurace. O politiku se nezajímala.