Rudolf Felzmann

„Stále jsem četl knížky, chodil do divadla a uvažoval, jak to režisér, výtvarník a další dělají. Z jejich práce jsem se snažil co nejvíc pochytit, což pro mě byla jistá náhrada toho, že jsem nestudoval režii ani dramaturgii. V 70. letech začaly vycházet velmi zajímavé publikace informující i o dramatice ve světě, o režisérských osobnostech – už nebyl pouze Stanislavskij! Bylo zajímavé, když Radovan Lukavský přepsal Stanislavského metodu herecké práce, čímž ji přiblížil současnému českému herci. Všechny tyto věci jsem do sebe nasával a sděloval je svým kolegům z amatérského divadla.“

„Po revoluci nastaly změny, které velmi výrazně ovlivnily amatérské divadlo. Za komunismu řada ochotníků dělala amatérské divadlo ne proto, že by chtěli být herci nebo divadelníky, ale protože to byla jediná možnost, jak se dát dohromady s dalšími podobně naladěnými lidmi. Do amatérského divadla se netahala politika, ale zároveň tu byla jistá možnost vyjádřit se k přítomnosti. To všechno jako by devětaosmdesátým rokem skončilo. Mezi divadelníky byli většinou lidé s velkou energií a velkým intelektuálním potenciálem, kteří se za totality nemohli jinde realizovat, těm se najednou otevřely možnosti. Někteří byli zvoleni do místních i vyšších funkcí, někteří začali podnikat. To postihlo valnou většinu amatérských souborů v celé republice, řada z nich začala chabnout a rozpadat se, takže v prvních letech po revoluci byly všechny divadelní přehlídky rozpačité.“

„(Na co zemřel tvůj otec?) Na rakovinu kůže. Možná by ji šlo léčit, ale bylo po válce a on byl Němec. Náš tatínek strávil několik měsíců v lágru, kde byli Němci připravení k odsunu. Pamatuju se, jak jsme mu nesli papírový vánoční stromeček. Bylo to krátce před smrtí: v půli ledna tatínek umřel.“