Jiří Fic

„Když vylítl Jurij Gagarin, tak ten den mám tak v hlavě zavrtanej. My jsme byli nadšeni strašně. To bylo 14. dubna 1961, seděli jsme takhle ve škole a soudružka učitelka nám přednášela a najednou v rozhlase, v každé třídě byl takový velký rozhlas, najednou někdo, jestli to byl ředitel nebo některá učitelka, bylo oznámeno, že vylétl první kosmonaut do vesmíru Jurij Gagarin, a naše učitelka, která zrovna tam byla, tak začala úplně tak neskutečně se radovat a letěla do ředitelny. A my jsme nevěděli vlastně, co se děje, ale trošku jsme měli ponětí o tom. Ale až potom druhý den vyšly velké obrázky, fotky Gagarina.“

„Já jsem mimochodem byl Palachovi na pohřbu v Praze. Bylo nás pět a jeli jsme za školu, vezli jsme věnec. Vím, že jsme přijeli teda do Prahy a chtěli jsme jít tam do toho středu, kde ta rakev, a tam nás nepustili. Tam bylo tolik lidí. Vysokoškoláci prostě stáli, takhle se drželi za ruce a dělali takový zábrany a řekli: ‚Tady ne.‘ A já už si přesně nevzpomínám, někde nám řekli, že máme nechat věnec, ale že bychom se my účastnili průvodu, tak to ne. To nebylo ani možný pro tolik lidí.“