Poznali, že jim velí vylízaná paka. A sami byli paka pro obyčejné vojáky
Tomáš Finger se narodil 20. července 1954 v Kutné Hoře a vyrůstal se třemi sestrami. Otec a dědeček byli za druhé světové války na práci v Německu. Otec uprchl po bombardování Drážďan v únoru 1945 domů, v květnu zažil v Praze povstání proti Němcům a jejich lynčování po osvobození města. Po komunistickém převratu v roce 1948 přišel o práci na berním úřadu a pracoval jako dělník. Rodina žila blízko kutnohorských kasáren 1. pluku Civilní ochrany. Tomáš Finger se vyučil mechanikem motorových vozů a lokomotiv, toužil však po maturitě, a tak se přihlásil ke studiu na dvouleté důstojnické škole. V roce 1974 nastoupil jako podporučík a specialista na automobilovou a tankovou techniku k motostřeleckému pluku v Benešově u Prahy. Zajímal se o kulturu, a tak se o ni začal po roce u útvaru starat. Jako voják z povolání vystudoval umění a kulturu na Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě a složil tam i rigorózní zkoušku. Obdržel titul Doktor sociálních věd (RSDr.). Kromě Benešova sloužil například u 1. pluku Civilní ochrany v Kutné Hoře nebo na velitelství Západního vojenského okruhu (ZVO) v Táboře. Především zpočátku své vojenské kariéry poznal těžký život mladých velitelů, řada z nich se snažila armádu opustit, někteří i za cenu trestných činů. Někdy dokonce sáhli k sebevraždě. Na velitelství ZVO se Tomáš Finger potkal s řadou generálů, včetně generálplukovníka Františka Veselého. Po většinu své důstojnické kariéry se věnoval kultuře. Přesto před rokem 1989 zjistil, v jak neutěšeném stavu se Československá lidová armáda nachází. Po sametové revoluci, během níž se v listopadu 1989 zhroutil komunistický režim, v armádě zůstal. V lednu 1990 se stal velitelem Armádního uměleckého souboru, ve funkci vydržel až do jeho zrušení v roce 1995. Odešel do civilu a začal podnikat. Zprostředkovával stavebním firmám zakázky a především se pustil do obchodů v Albánii. Dosahoval vysokých zisků a seznámil se s mnoha albánskými politiky. V Česku se angažoval ve vrcholovém fotbale, kromě jiného se zasloužil o uspořádání zápasu fotbalových internacionálů Československo – Brazílie. S manželkou vychovali čtyři dcery. V roce 2023 byl krátce rozvedený a žil v Kolíně.