Chtěl jsem sám ovlivňovat svůj život
Stáhnout obrázek
Jaroslav Formánek se narodil 27. dubna 1960 ve Veselí nad Moravou. Otec pracoval jako vedoucí závodní jídelny a matka jako účetní. Rodina bydlela s prarodiči ve Veselí v domku nedaleko břehu řeky Moravy. Na tomto místě probudily pamětníka ráno 21. srpna 1968 okupační tanky s vojáky. V roce 1979 odmaturoval na čtyřletém gymnáziu ve Strážnici, kde se spolužáky realizoval několik divadelních her podle svého scénáře a ve studentských novinách vycházely jeho literární prvotiny. Nastoupil na Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, ale záhy studia zanechal. Pracoval v železárnách ve Veselí a brzy se přestěhoval do Prahy, kde našel zaměstnání řidiče ve filmových laboratořích Barrandov. Restaurace U Šolců na rohu Fügnerova náměstí byla jedním z míst, kde se stýkal se členy undergroundu, mezi jinými i členy kapely Plastic People of the Universe. Vojenská služba v Chebu byla poslední kapkou k rozhodnutí emigrovat. V roce 1982 pracoval v přidružené výrobě JZD Chýně a poté založil spolu s Rudolfem Kučerou a dalšími přidruženou výrobu JZD Kamenné Žehrovice, pracovali na opravách bytového fondu Malé Strany. Přes Rudolfa Kučeru, vydavatele samizdatového časopisu Střední Evropa, měl Jaroslav Formánek přístup k samizdatové literatuře a periodikům. Navštěvoval bytové semináře, hodně četl a „pokoušel se o psaní, které ho lákalo víc a víc“. První oficiálně vydaná povídka mu vyšla v roce 1988 v příloze Víkend Mladé fronty. Pravidelně mu byly zamítány žádosti o devizový příslib, tato povinnost pro získání dalších povolení k vycestování byla zrušena koncem roku 1988. Jaroslav Formánek emigroval 15. dubna 1989 do Francie, kde získal počátkem července azyl. V Paříži se pohyboval v okruhu českých emigrantů z okolí Pavla Tigrida. Těžké počátky nového života mu pomohl překonat Jiří Kolář. V roce 1992 získal francouzské občanství. Od roku 2007 žije v České republice. Je autorem několika knih, působí jako novinář, rozhlasový publicista a překladatel.
