"Chodil jsem do soukromé školy a nedělo se tam nic zvláštního, až na to, že ráno se muselo pozdravit hilterovským pozdravem a já jsem se ptal matky: ,To musím taky?‘ A ona říkala: ,Ne, ty jsi československý občan,‘ tak jsem příští ráno nezvedl ruku. Tak si všimli, že jsem Čechoslovák. A tehdy Hitler už štval proti Čechům, protože chtěl ty Sudety, tak mě děti napadly, chtěly mě zmlátit, ale s pomocí svého bratra jsem se ubránil. Takové malé události tam byly. Jinak celkem nic zvláštního se tam nedělo, až na to, že naše služka, taky Češka, zemřela na tuberu. Tak nás nechali prohlížet, našli na mně, že mám taky lehkou tuberu. Tak mě matka chtěla poslat do Bavorska, ale já jsem řekl: ,Tam bude samý Hitlerjugend, tam nechci.‘ ,No tak dobře, já tě pošlu do Švýcarska.‘ To mi zachránilo život.“
„Byl jsem tam [v ZPA] asi dva roky, pak byly prověrky a oni mě vyhodili. Bez jakéhokoliv odůvodnění. To byly komunistické čistky, rok 1959, myslím. Stalin už byl sice mrtvý, ale ještě pořád dělali nějaké ty politické čistky. Tak mě vyhodili. Tak jsem se ptal jednoho kamaráda, který byl komunista, celkem slušný, tak jsem se ho ptal, co mám dělat. Říkal: ,No je to celkem tajemství, ale každý český občan je zařazený do kategorie A, B, C a D. A je aktivní komunista, B je řadový komunista, C je řadový nepolitický člověk, D je lopata. A ty jsi lopata.“
„Pamatuju si, že jsem byl na tom náměstí, v zimě. Byl tam Gottwald s černou koženou čepicí a plápolal, že teď komunisti převezmou moc a lidi tam křičeli. A já jsem si říkal: ,No to připomíná zase nacisty v Německu.‘ To byly moje vzpomínky na únor.“
Stephen Gaertner se narodil 29. července 1929 v Hamburku. Pochází z české židovské rodiny. Otec Erich – stejně jako jeho bratři – strávil první světovou válku na frontách. Ve 20. letech se s matkou Edithou přestěhoval do Hamburku, kde vedl speditérskou firmu. Kvůli zdravotním potížím Stephen v druhé polovině 30. let odcestoval do Švýcarska, kde nakonec s matkou přečkal celé válečné období. Otce s bratrem Hanušem mezitím nacisté deportovali do koncentračních táborů, kde Erich Gaertner zemřel. Po válce se Stephen s matkou a bratrem usadili v Praze, kde pamětník vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT). Od 50. let pracoval jako technolog v továrně na umělá vlákna v obci Rudník na Trutnovsku, odkud později přesídlil do pražských Závodů průmyslové automatizace (ZPA). Mezitím, v letech 1953-1954, absolvoval povinnou vojenskou službu v Červené Vodě na Orlickoústecku. V druhé polovině 50. let přišel kvůli nevhodnému kádrovému profilu o místo v ZPA a musel přijmout dělnickou pozici v kladenských hutích. Po 11 měsících u pecí a následném měsíčním povinném vojenském cvičení byl kádrově očištěn a mohl se vrátit na odbornou pozici do ZPA. V roce 1965 se setkal s přímým tlakem na spolupráci československé vojenské rozvědky (ZSGŠ/ČSLA), krátce nato společně s manželkou Věrou emigroval na Západ. Nakonec se usadil v Kalifornii, kde se - mimo jiných - přátelil s Oldřichem Kýnem nebo Ivanem Havlem. Z pozice chemického inženýra se v zámoří podílel na řadě úspěšných projektů. Po roce 1989 opakovaně zavítal do Česka. V době natáčení rozhovoru (2021) žil ve městě Rio Vista v Kalifornii. Stephen Gaertner zemřel 6. listopadu roku 2022.
