Jorge Giró Puyans

„Ze začátku jsme byli opravdu velmi odhodlaní a přesvědčení o našem vítězství. Jenže co se nestalo… Naše letadla se dostala do obrovských potíží. Spojené státy americké, potažmo prezident Kennedy, nás zradily. Zradily nás v tom smyslu, že nám přislíbili pomoc při invazi. Slíbily, že budou vykrývat vzdušný prostor, abychom mohli bojovat. Jenže se na nás vykašlaly. Během operace dal Kennedy rozkaz zastavit vykrývání vzdušného prostoru a nechal nás v tom samotné. Sami jsme to nemohli zvládnout. Celou dobu jsme doufali, že nám přijdou na pomoc.“

„Vydali jsme se přepadnout kubánské velvyslanectví v Peru. Nešli jsme tam jen rozbíjet věci a udělat nepořádek. Chtěli jsme tam ukrást jisté dokumenty. Byly to důležité záznamy, které usvědčovaly kubánskou vládu z vyplácení peněz některým peruánským senátorům za to, že budou propagovat kubánský režim v Peru. S těmito dokumenty jsem pak cestoval do Spojených států amerických a na letišti jsem je odevzdal osobě, která je poté předala do rukou vládních úředníků. Spojené státy americké následně přerušily diplomatické styky s Peru. Měl jsem z té akce velkou radost. Byla to velmi dobře provedená operace celé naší skupiny.“

„Už dva měsíce jsem se skrýval na různých místech po celé Havaně. Bohužel, jednou jsem byl schovaný v opuštěném domě a tam mě nějakým způsobem odhalili. Pravděpodobně jsem udělal tu chybu, že jsem rozsvítil světla v domě. Sousedé, kteří věděli, že ten dům má být opuštěný, si toho museli všimnout. Nevěděli, že se tam skrývám. Zaslechl jsem hluk z ulice a když jsem se podíval z okna, viděl jsem policejní auta, ze kterých vystupovala skupinka mužů. Rozběhl jsem se na druhou stranu domu a pak jsem přeskočil vysokou zeď… dodnes nechápu, jak jsem tak vysokou překážku mohl vůbec překonat. Každopádně shodou okolností jsem se ocitl na zahradě jednoho z tehdejších ministrů kubánské vlády. Viděl jsem, že má kolem ochranku, takže jsem nemohl utéct. Jediná možnost byla vstoupit do domu. Otevřel jsem dveře vedoucí do dvorku a vlezl dovnitř. Byl tam ministr s rodinou. Jeho syn mě poznal. Ptal se mě: ‚Jorge, co tady děláš?‘ A já na to, že utíkám, že mě tady vedle v domě hledá policie, a že nemám kam se schovat a jsem jim vydaný napospas. A ten ministr mi řekl: ‚Nedělej si starosti. Dostanu tě odsud.‘ Pak se mnou nasedl do auta a odvezl mě na adresu, kterou jsem mu dal. Bylo to poměrně neuvěřitelné a dodnes jsem tomu člověku velmi zavázán.“

„Byl jsem v naší advokátní kanceláři a procházel jsem nějaké dokumenty, protože později jsem měl jít k soudu hájit dva lidi, kterým hrozil trest smrti. Když jsem byl v kanceláři, volal mi asistent z recepce. Řekl mi, že jsou tam dvě osoby a shánějí se po mně. Ptal jsem se, jestli si dopředu domluvili schůzku. A asistent mi řekl, že nedomluvili. Ihned mi bylo jasné, o co jde. Vytáhl jsem z jednoho šuplíku nějaké tajné dokumenty a našel jsem svůj pas, který jsem si schoval do kapsy. Budovu jsem nemohl opustit žádným jiným způsobem, než přes čekárnu, kde na mě čekali. Takže jsem vyrazil. Šel jsem směrem ke vchodovým dveřím a došlo mi, že ti lidé nevědí, jak vypadám. Neměli s sebou zřejmě žádnou fotografii a tak jsem jim proklouznul. Od té doby jsem byl neustále na útěku. Ti lidé byli z tajné policie Fidela Castra.“

„Ještě před mým útěkem z před tajnou policií z advokátní kanceláře jsme organizovali sabotáže a akce na podkopání režimu v Havaně. Šlo o přesuny zbraní. V pohoří Escambray povstali místní obyvatelé a my jsme sháněli zbraně a posílali jsme je tam. Po nocích jsme je shromažďovali a pak přijížděli lidé z Escambray, kterým jsme je předávali. Tímto způsobem se naše skupina podílela na protirežimních akcích.“