Můj šéf uplatil StB, aby mi nezničili život
Marie Haisová, rozená Voráčková, se narodila 12. dubna 1951 v Klatovech, s rodiči žila ve Vacovech nedaleko Klatov. Po rozvodu rodičů v roce 1955 žila s matkou v Plzni a od roku 1957 s matkou a otčímem v Heřmanově Huti, na kterou ráda vzpomíná. V roce 1965 začala studovat gymnázium ve Stříbře, avšak téhož roku po tragické smrti otčíma se musela s matkou a novorozenou sestřičkou opět stěhovat, tentokrát do Klatov. Tam vystudovala dvouletou školu pro práci v administrativě a v roce 1968 si našla první zaměstnání u ČSAD, nedlouho poté uspěla v konkurzu na místo sekretářky obchodního náměstka v klatovském Kozaku. V roce 1969, při výročních demonstracích, využila pracovní kopírovací stroj k výrobě letáků podporujících odpor vůči sovětským okupantům, které s přáteli šířila prostřednictvím poštovních schránek. Všichni skončili u výslechu na StB a odešli se záznamem, což jim způsobilo velké problémy v dalším životě. Zastupující ředitel podniku, ve kterém Marie pracovala, prý ale příslušníky StB uplatil dary, aby Marii nechali být a nezničili jí život. Marii za trest „jen“ sesadili z pozice sekretářky. Nedlouho poté odešla do Prahy, kde pracovala u pozemních staveb jako sekretářka a poté referentka. Zároveň studovala lidovou hudební konzervatoř. Vdala se a založila rodinu. V osmdesátých letech se dostala k okruhu lidí kolem Charty 77 a stala se spolehlivou spolupracovnicí. Po večerech přepisovala texty a knihy. V listopadu 1989 byla aktivní v Občanském fóru v Praze na Zahradním Městě a přijala nabídku pracovat v osobním sekretariátu Václava Havla. Jako sekretářka na Pražském hradě působila dva roky. V letech 1993–1996 byla ředitelkou asociace ekologických organizací Zelený kruh, v roce 1997 založila občanské sdružení Agentura GAIA, jehož posláním je zlepšení mezilidské komunikace prostřednictvím programů Zeleň je život, Ženy a životní prostředí, Alternativy ke konzumnímu způsobu života.