Isabella Harnier

"Identitou člověka, tedy mou, bylo mé jméno, můj jazyk a místo, kde se nacházím. A ve všech mých etapách souhlasily vždy jen dvě z těchto tří věcí. Když jsem přišla do Evropy... Tak v Americe jsem se jmenovala Schwarzenberg, což bylo trochu divné, ale mluvila jsem anglicky. A pak jsem přišla do Evropy, do Vídně, kde mi říkali Schwarzenberg, což bylo velmi známé jméno. Ale zase německy jsem neuměla. A pak jsem přišla do Bavorska, to už jsem mluvila trochu lépe německy, jméno znělo také německy, pocházelo také z Franků. A teď žiju tady. Ale jako občanka jsem vlastně Češka a Američanka. Mám svou identitu, ale vždycky se cítím tak trochu... Cítím se jako světoobčanka."

"Odjeli jsme tam v roce 1946 a v roce 1948 přišel komunismus a můj otec si uvědomil, že tomuto režimu nemůže sloužit. Byly mi dva roky, když jsme opustili Řím." "Pak jsme emigrovali do Ameriky a bylo to trochu složitější. Přijeli jsme a otec, matka, sestra a chůva, kterou jsme měli s sebou, tam směli, protože byla otevřená česká imigrační kvóta. Ale moje country of origin, což je pro Američany důležité, byla Itálie. Nesměla jsem tam, protože italská kvóta byla plná. Můj otec pak řekl, dobře, můžete si ji nechat, ale někdo jí musí měnit pleny. Pak řekli, tak si ji vezměte s sebou. Ale do pěti let jsem pak byla illegal alien, ve dvou, třech, čtyřech, pěti letech."