„Když byl konec války, přišli pro ně z Dřís asi tři nebo čtyři pánové a odvedli je do Konětop, že je potrestají. My s Mařenkou, s druhou kamarádkou – měla jsem dvě kamarádky: Marušku a Mařenku – jsme se nevím jakým způsobem dozvěděly, že je tam odvedly. Vzaly jsme kola a že se tam pojedeme podívat. Když jsme přijely do Konětop na náves, tam mají taky docela pěkný rybník, tak kolem rybníku bylo hrozně lidí. Starých, mladých, dětí... Stáli dokola, tak jsme se tam taky protlačily, co se děje. A oni je hodili do toho rybníku. Stará paní se asi chtěla utopit. Protože pánové měli takový dlouhý bidla a jak stáli na břehu, tak vždycky je jako postrčili. Jenomže milá paní nevyplavávala, stará paní Vávrovská, tak ji vždycky s tím bidlem takhle jako podebrali, aby se nadechla a neutopila se. A mladá se nechtěla dát, ta se tam zase plácala, tak ji zase tím bidlem potápěli.“
„Bydleli jsme u rybníka, takže jsme měli okna ke Konětopům. K večeru jsem se takhle koukala ven – nevím, jestli na rybník nebo jestli tam byl kamarád a říkám: ,Tatínku, támhle je taková hrozná záře, někde hoří!‘ Tatínek se šel podívat a říká: ,Že by to bylo až v Mladý Boleslavi?‘ A já říkám: ,Ne, to není možný. Z Mladý Boleslavi by to nebylo vidět. To je hodně daleko.‘ A byly to ty Konětopy. Nad lesem to všechno hořelo, bylo to ošklivý. Nebyli jsme tam, vím jen, že lidi z Konětop odtamtud utíkali a kdo měl příbuzné a známé ve Dřísech, tak utíkal do Dřís.“
„Tatínek byl povolaný, odjížděl do Brna a jak tam byl dlouho, to vám neřeknu. Vím jenom, že nám se sestrou přinesl panenky a takovýhle košíček na pletení. To si pamatuju. A byly jsme rádi, že se vrátil. Mobilizace pro naši rodinu znamenala, že se dělo něco ošklivého, špatného, zlého.
Jindřiška Herclíková, za svobodna Fabiánová, se narodila 16. srpna 1928 v obci Dřísy nedaleko Brandýsa nad Labem. Na samém konci války 8. května roku 1945 vypálili ustupující němečtí vojáci sousední ves Konětopy, přičemž vesničané téměř do jednoho stihli ze vsi utéct. V Konětopech se pamětnice stala svědkem lynčování místní učitelky Boženy Vávrovské a její německé matky. Jindřiška vystudovala rodinnou školu v Brandýse nad Labem a následně kurz pro učitelky mateřských škol. Celý život působila jako učitelka a později jako ředitelka v mateřské škole. V době natáčení rozhovoru (2019) žila pamětnice v rodných Dřísech.
