Mario Alberto Hernández Leyva

„Dorazil jsem do provinční věznice v Holguínu, bylo to v noci. Tam mě přivítala ředitelka věznice a řekla mi, že nejsem politický vězeň. Řekl jsem jí: ‚Já jsem politický vězeň, vojenský.‘ Odpověděla: ‚Mlč!‘ ‚Ne, ne, já mlčet nebudu. Říkám ti, že jsem politický vězeň. Jsem tady, protože jsem říkal pravdu. Jsem tady, protože jsem říkal pravdu ve vězení. Byl jsem propuštěn na základě dohody o politických vězních mezi Spojenými státy a Kubou. Propustili mě ve jednu odpoledne. Mě a 52 mých bratrů v boji. Ano, jsem politický vězeň. A nejsem tady kvůli běžnému zločinu, jsem tady proto, že jsem říkal pravdu ve vězení.“

„Uvnitř té věznice jsem vytvořil hnutí za lidská práva, kde jsem svolal hladovku. V té věznici bylo deset politických vězňů, kteří tam už byli několik měsíců. Ale poznal jsem další vězně a společně s těmi deseti politickými vězni a třiceti běžnými vězni jsem vytvořil hnutí za lidská práva. Vytvořil jsem ve vězení hnutí za lidská práva a dokonce jsem mu dal i jméno. Delegaci svého hnutí, Nové republiky. Byla to velká delegace, čtyřicet lidí – deset nebo osm politických vězňů a třicet běžných vězňů. Měl jsem přátele uvnitř věznic, kteří mě podporovali, kteří byli mými přáteli a podporovali mou věc. Nosil jsem těm přátelům uvnitř věznice informace. Říkal jsem jim: ‚Dejte tomu bratrovi ten papír,‘ a tak jsem se dorozumíval se všemi svými přáteli. Pak jsem dal všem papíry, kde bylo napsáno, že budeme držet hladovku 48 hodin. Bylo to před příjezdem amerického prezidenta Baracka Obamy. A plánovali jsme držet 48hodinovou hladovku – ne kvůli příjezdu amerického prezidenta, ale za svobodu všech politických vězňů.“

„Je něco, co mě nutí překonat se, a řeknu vám to. Věřím, že v mé duši existuje něco, co mi dává jistotu, že můj boj není bojem, který potřebuji já, ale který potřebuje celý kubánský lid. Je to boj proti systému, proti režimu, který jen zneužívá občany. A věřím, že je to spravedlivý boj. Myslím… Ne, nemyslím, jsem si jistý, že to nedělám jen proto, že bych chtěl. Dělám to proto, že chci, ale zároveň proto, že to potřebují všichni, celý kubánský lid. Ne, ne, vzdát se? Já se nevzdám.“