Bez slova není dialog a bez dialogu není demokracie
Daňa Horáková se narodila 27. března 1947 v saském Grünbachu v česko-německé rodině. Její otec Karel Horák pocházel z venkovského katolického prostředí v moravských Sudicích, matka Věra Rebeka, za svobodna Rölz, z německé rodiny majitelů tkalcovny, kteří po generace věřili v komunistické ideály. Rodiče s dcerou v roce 1949 přesídlili do Čech, kde žili ve vilce v Kunraticích u Prahy. Daňa Horáková od dětství hodně četla a sama formovala své intelektuální směřování. Po maturitě roku 1965 nebyla přijata na žurnalistiku, protože nebyla členkou Československého svazu mládeže (ČSM). Krátce pracovala v podniku Kovo a poté si přidala přihlášku na obor filozofie-ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde již od začátku studia navštěvovala výběrový seminář Milana Machovce Dialog mezi marxisty a křesťany. V roce 1968, těsně po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, odcestovala na roční stáž do USA v ekumenickém semináři Union Theological Seminary v New Yorku. V roce 1971 ve svém bytě v Pařížské ulici začala pořádat debatní salony na nejrůznější akademická témata, šlo o jeden z prvních bytových seminářů období normalizace. V roce 1975 se prostřednictvím svého přítele, filmového režiséra Pavla Juráčka, seznámila s Václavem Havlem a společně začali vydávat samizdatovou Edici Expedice. Daňa Horáková organizovala vydávání samizdatových knih po výrobní stránce zcela sama, podílela se celkem na 88 publikacích. Na podzim 1977 podepsala prohlášení Charty 77, již předtím ale byla terčem nátlaku Státní bezpečnosti (StB), mnohokrát se ocitla u výslechu i v cele předběžného zadržení. Její přítel Pavel Juráček mezitím již na podzim 1977 odešel pod tlakem StB do Německa, ale měl možnost přijíždět do Československa na návštěvy. V rámci akce Asanace se StB snažila přimět k odchodu i Daňu Horákovou. Nakonec podlehla přesvědčování Pavla Juráčka, v únoru 1979 se za něj provdala a o měsíc později společně odjeli do Mnichova. Vzhledem k tomu, že nezažádala o politický azyl, neměla v Německu pracovní povolení a zpočátku byla odkázána na peníze vydělané uklízením načerno. Špatný psychický stav a nemožnost tvůrčího uplatnění přiměly Pavla Juráčka k tomu, že v roce 1983 se vrátil do Československa, kde roku 1989 zemřel. Daňa Horáková však v Německu zůstala a postupně zde zapustila kořeny. Našla práci jako autorka divadelních recenzí pro deník Bild, její novinářská dráha v průběhu let pokračovala až k pozici šéfky kulturní rubriky celoněmeckého vydání Bildu. Na podzim 1990 získala německé občanství. V letech 2002-2004 vykonávala funkci ministryně kultury hamburské zemské vlády. Je autorkou několika knih literatury faktu. Nakladatelství Torst roku 2020 vydalo její knihu O Pavlovi, v níž popisuje své soužití s Pavlem Juráčkem i vztah k československému disentu.