Bohumil Hrabák

* 1925

  • „Bylo to ve dvě hodiny odpoledne, pamatuju si to datum proto, že jsem říkal klukům: ‚Hele, akorát jsme tu dneska rok.‘ A koukáme, tak ve dvě hodiny odpoledne najednou takovej zvuk divnej, a tady sto padesát americkejch bombardérů si to šine. Před nima jedno letadlo, který shodilo tu kouřovou bombu na tu fabriku, Hydrawerk, tenkrát se to jmenovalo Hermann Göring Werke. A tam se u toho Záluží vyráběl z uhlí benzin a různý ještě takový přísady. Tak jsme koukali – to letadlo prostě shodilo takovou kouřovou bombu na to Záluží a teď ostatní to tam sypali... To si myslíte, že je konec světa. Bomby padaly už pět set metrů od nás. A teď ještě horší byly ty flaky, ty byly kolem dokola toho Záluží, protože to byl pro tu válečnou mašinerii strašně důležitej podnik. Tak kolem dokola byly ty protiletecký dělostřelectva a ty pálily jako šílený, ze všech stran.“

  • „Já jsem říkal: ‚Rudlo, hele, a co a jak?‘ A on: ‚Ale musíš poslouchat, to se nedá nic dělat, jsi mladej.‘ A povídá: ‚Hele, budeš mít s sebou tisíc amerických cigaret, kilo mýdla anglického, budeš mít s sebou slamník...‘ A já povídám: ‚Co, Rudlo, jak slamník?‘ ‚No spíš na slamníku, ne?‘ ‚No spím.‘ ‚Tak ten vezmeš s sebou.‘ Víte, jakou dá práci vyndat slamník a po kapsách nosit slamník do popelnic?“

  • „Samozřejmě že všichni nesouhlasili, to je jasný. My jsme se jim nedivili, protože jsme z toho zemědělství byli, tak jsme to chápali. Můj táta by taky býval nechtěl hned do družstva. No ale pomaloučku se to prostě dařilo, pomaloučku. No to víte, byly přitom některý věci nevídaný. Nás třeba na tom zemědělském odboru mnohdy ty lidi neměli rádi. Propíchali nám třeba pneumatiky u motorek a tak podobně. Ale takhle: já jsem nikdy nepostupoval takovým způsobem, který by nebyl lidskej.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.05.2016

    (audio)
    délka: 02:08:55
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do družstev nechtěli vstoupit samotáři

Bohumil Hrabák
Bohumil Hrabák
zdroj: Dobová:archiv pamětníka, současná: Eye Direct

Bohumil Hrabák se narodil 29. června 1925 v obci Ouběnice v okrese Příbram. Jeho otec František Hrabák byl malorolníkem a matka Alžběta šičkou rukavic. Vyučil se krejčím a od 17. března 1943 byl totálně nasazen u firmy Hübscher Norimberk, pracoviště Kopitz bei Brücks (Kopisty u Mostu), kde pracoval jako pomocný dělník při opravě silnic. Zde se stal po roce svědkem náletu na Hermann Göring Werke a poté z Kopist 28. dubna 1944 utekl. Do října 1944 ilegálně pobýval v lesích kolem Vltavy a poté se až do konce války skrýval doma. Po válce pracoval v krejčovství, v rukavičkářských závodech a jako horník v rudných dolech v Mníšku pod Brdy. Od roku 1947 do roku 1949 absolvoval povinnou vojenskou službu a poté v roce 1950 absolvoval kurz zootechnika. V letech 1950-1960 pracoval na zemědělském odboru ONV (okresního národního výboru) v Dobříši a z této pozice se také zúčastnil kolektivizačního procesu v kraji. Od roku 1960 byl rok hlavním zootechnikem v JZD Třebotov u Prahy, od roku 1961 do roku 1975 opět na zemědělském odboru ONV Příbram. Od roku 1975 byl rok ředitelem Společného družstevního podniku Hluboš a od roku 1976 do roku 1985, kdy odešel do důchodu, byl na Státním statku Tochovice kádrovým referentem.