Milan Hrabal

* 1954

  • „Doteky, neboli Poetické studio Varnsdorf – takto začalo naše přátelství s již několikrát zmíněným Edou Vébrem, který byl v mládí recitátorem, a jednou za mnou přišel s nápadem, co kdybychom začali dělat večery poezie. Našel si mě jako místního básníka, věděl, že občas něco recituju, zkusil to a vyšlo mu to. Podařilo se nám tenkrát domluvit s Velveta klubem, což byl závodní klub podniku Velveta, kde vedení bylo trošku liberálnější. Dohodli jsme se, že bychom mohli jednou za čas dělat poetické večery v tamní vinárně. Podobalo se to kavárně Viola, ale šlo o trochu jiný prostor. Název Doteky tomu dal učitel Jiří Růžička, který přišel na to, že když děláme večer, kde je poezie, nějaký hudebník a nějaký malíř, tak se dotýkají umělecké žánry. Takhle vznikl název. Byl to večer, kde byla poezie, hudba – autor tam byl vždy přítomný – a výstava, která byla na jeden večer, muselo se to potom uklidit. V té době, někdy od roku 1984, to bylo zvláštní tím, že šlo o kulturní pořady, které se významně lišily od běžné produkce. Netvrdím, že jsme produkovali underground, i když pravda je, že když jsme si pozvali Jiřího Dědečka nebo Mirka Kovaříka, tak už se stalo, že nás vypakovali pod záminkou, že jsme rozšlapali koberec.“

  • „Mám konkrétní zážitek z roku 1968. K nám do Varnsdorfu žádná vojska nepřijela. Bydlíme v místě, kde téměř vidíme na zelenou hranici, která propojuje restauraci Hrádek se Špičákem. Bylo to oblíbené místo, kde se v určitých dobách přecházelo. Souvisí to s tím, že je zde nezalesněný prostor, a tam někde na svahu stála tehdy vojenská auta, lidově se jim říkalo kačeny. Byly to rozhlasové vozy s tlampači. Tehdy nám do Varnsdorfu pouštěli vysílání rádia Vltava. Ti, kdož si tu dobu pamatují, tak vědí, že Československý rozhlas v té době nevysílal, byl obsazený a redakce rozpuštěny. Existovalo ale toto vysílání, údajně vysílané z Berlína, a aby mohlo být vysíláno česky, tak dostal rozkaz jeden z hlasatelů lužickosrbského rozhlasu a češtinou, která měla německý akcent, říkal: ‚Vysílá rádio Vltava.‘ A pokračoval v sovětském diktovaném obsahu. To trvalo asi jeden, dva nebo tři dny.“

  • "Město Varnsdorf je vlastně obklopeno ze tří stran Německem, pouze na jih máme cestu volnou do Čech, abych to tak poeticky nebo lyricky řekl. Kolem celého Varnsdorfu byla oranice s oplocením, prostě hranice, tak jako jsou mezi zeměmi, které spolu nerady sousedí. V některých místech, kde domy sousedí, německé a české, tak tam byla oranice těsně za domy, ale například pod Špičákem a podobně, tam, kde byl les, tak ty hranice byly na českém území i 500 metrů uvnitř. V létě, na jeden den, na jedno dopoledne, se hranice otevíraly, vjezd přes hranici, a občané – nevím, jestli byli vybíráni, ale vím, že jsem tam s tátou byl na borůvkách. Takže to byl český les, ale vlastně už za těmi ploty."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 04.01.2024

    (audio)
    délka: 02:08:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť pohraničí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyrůstal u oplocené hranice, pak ji svou prací i literární činností překračoval

Milan Hrabal, Liberec, 2024
Milan Hrabal, Liberec, 2024
zdroj: Natáčení

Milan Hrabal se narodil 10. ledna 1954 ve Varnsdorfu. Jeho rodiče sem přišli po válce za prací a za bydlením z jižních Čech. Během komunistických prověrek jeho otec vystoupil z KSČ, pamětník pak přišel o možnost dál studovat. Dokončil střední obchodní školu a pracoval jako ekonom. V 80. letech založil a vedl varnsdorfské poetické studio Doteky. Během sametové revoluce se podílel na organizaci stávkového výboru a zapojil se do aktivit Občanského fóra. Dlouho poté pracoval na městském úřadě jako vedoucí odboru školství a kultury. Z této pozice navazoval vztahy s někdejšími německými rodáky z Varnsdorfu. Věnoval se psaní poezie i prózy, překládal a popularizoval lužickosrbskou literaturu a kulturu. V roce 2024 žil ve Varnsdorfu. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Varnsdorf.