"Jenomže když přišli ti Rusáci, tak mně služební pas s trvalou výjezdní doložkou sebrali a byl uložen na závodní radě v trezoru. A od toho měl klíč Hubert Rozmanitý jako předseda závodní rady. Tak jsem požádal Huberta, aby byl tak laskav, aby mi ten můj pas s trvalou výjezdní doložkou přinesl. On mi ho vyndal z trezoru, tajně, protože bylo určité bezvládí, chaos, nebylo to podchycené."
"Bylo sezení závodní rady a všech zaměstnanců. Já jsem tam měl ohnivou řeč, kdy jsem napadl vedení Československých aerolinií. Na schůzi té závodní rady přišel ministr. Obecenstvo si potleskem vynutilo, abych tu řeč, kterou jsem měl, kterou jsem napadal vedení Československých aerolinií... to byli komunisti... tak abych ji opakoval. Já jsem teda tu řeč před tím ministrem opakoval. A tím jsem se prostě poznamenal."
"Odvezli mě v noci na Pankrác. Na cele 301 byl jako vězeň jeden advokát a druhý byl pokladník z banky. Mně řekli: 'Ty budeš velitel. Když přijdou ráno s kafem, tak musíš křičet: »Achtung, v cele dreihundertzehn trein man alles ordnung!«' Tak to jsem musel křičet, tak jsem křičel. To vypadalo vážně."
Ladislav Husárek se narodil 4. května 1923 v Dolních Beřkovicích do rodiny panského kočího. Jako dítě byl několikrát na handlu u německé rodiny. Vyučil se opravářem rádií u soukromníka v Praze. Během druhé světové války byl zadržen gestapem a krátce uvězněn na Pankráci kvůli podezření ze sabotáže radiosoučástek v továrně Mikrofona. Po válce si dodělal ve večerní škole maturitu a vystudoval elektrotechniku na ČVUT. Pracoval jako technik letadel v Československých aeroliniích (ČSA). V roce 1968 promluvil na závodní radě – požadoval větší samostatnost techniků ČSA ve vztahu k Sovětskému svazu. Byl navržen na předsedu závodní rady a také na předsedu Klubu angažovaných nestraníků na Praze 6. V září roku 1968 emigroval s manželkou Dagmar Hamšíkovou (dcerou popraveného protinacistického odbojáře Josefa Hamšíka) do Vídně a téhož roku do Kanady. V roce 2014 se společně vrátili do Čech.
