MUDr. Anna Husová

* 1938

  • „Ten čtvrtek pro mě byl úplně nejtěžší. Také jsem byla samozřejmě na Václavském náměstí a předtím mi jeden můj pacient tiše sdělil, že na Václaváku jsou milice a že mají ostré. A jestli mám děti v tom davu, tak ať jdou domů. Strašně jsem se bála, volala jsem synovi, ať končí na Letné, ať nechodí na Václavské náměstí z těch Dejvic. On říkal: ‚Už to není možné, gymnazisté z Vinohrad už jdou na Václavák.‘ Tak šli všichni na Václavák. Ten Václavák byl úplně nabitý, byla tam hlava na hlavě, ticho jako v kostele. A já jsem si celou dobu říkala, že kdyby teď někdo omylem rozbil výkladní skříň, tak se začne střílet. Strašně jsem se bála. A v tom tichu prostě ty děti šly. Seshora ti mladí, tady ti starší, ale všechno děti. A pak ten strach pominul až v okamžiku, když od Libně šli dělníci z ČKD a začali volat: ‚Už jsme tady!‘ Takže se to nějak zklidnilo. Seshora z Vinohrad zase přicházely ženy z nějakých fabrik a ty zase skandovaly: ‚Vaše mámy jsou tu s vámi.‘“

  • „Pak náhle nastala ta doba, kdy přijela spřátelená vojska. Bydleli jsme v Karlíně a stalo se to tak, že jedno ráno z ničeho nic, kdy jsme si žili spokojeně, zabouchala v půl páté sousedka: ‚Vstávejte rychle, okupují nás Rusové!‘ Byli jsme vytřeštění, letěli jsme k oknu a po Sokolovské ulici projížděly obrněné vozy, měly napřažené zbraně nasměrované do oken, strašlivý hukot, protože když tanky projížděly na dlažbě, byl to strašlivý rámus. Byli jsme všichni strašně vyděšení, strašně překvapení.“

  • „U nás se tak moc nezměnilo, tatínek zrušil firmu předtím, než se tohle všechno stalo [před únorem 1948]. Potom šel dělat manuální práci jakoukoliv, ale on si nikdy nenaříkal. Těžší pro nás bylo… Děly se věci, kterým jsem vůbec nerozuměla a nechápala je. Když se stavěla orlická přehrada, tatínkovi zbyla z podnikání vila, kterou postavil. V roce 46/47 zrušil firmu, přišel o firmu, zůstala mu vila. Pak přišla stavba orlické přehrady a přišel o tu vilu, takže mu bylo padesát a neměl vůbec nic a neměl vůbec kam jít. My jsme ten dům museli rozbourat, úplně srovnat se zemí.“

  • „Konečně přišel očekávaný konec války, 8. květen. Němci už byli skoro všichni zajatí nebo mrtví. Ve vsi už nebylo gestapo. Na džípech přijeli američtí vojáci a s nimi samozřejmě veselí a radost. Byl konec války. A my jsme poprvé viděli černého člověka, černocha, a byl v uniformě amerického důstojníka. Pro nás děti to byl všechno obrovský zážitek.“

  • „Taky náš tatínek se svými plavci často pašoval na pramenu potraviny do Prahy. Dělali to tak, že připluli do přístavu na Smíchově v noci a správci přístavu vyhodili na břeh na dohodnuté místo a čas obvykle pytle mouky nebo něčeho podobného. Samozřejmě se někdy stalo, že byla nečekaná kontrola, a museli ten pytel potravin radši utopit, než aby se nechali potrestat.“

  • „A tak se stalo, že ještě tu noc se stěhovala paní Dobje se čtrnáctiletým synem Jurou, s osmiletou dcerou Natašou a šestitýdenní holčičkou Zdeničkou k nám. Ukrývali se v chalupě v zadní místnosti, když hrozilo nebezpečí nebo přišla nějaká nečekaná kontrola nebo nějací cizí lidé, utíkali, pokud to stihli, do lesa nebo aspoň do stodoly někam se ukrýt.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 8, 27.11.2019

    (audio)
    délka: 01:17:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 24.06.2021

    (audio)
    délka: 01:38:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válka je strašné zlo, které poznamená několik generací

Anna Husová na maturitní fotografii
Anna Husová na maturitní fotografii
zdroj: archiv pamětníka

Anna Husová se narodila 8. května 1938 v Hladné v jižních Čechách. Otec Vojtěch Husa obchodoval se dřevem, vlastnil voroplaveckou firmu. Toto řemeslo bylo v celém regionu tradicí a přenášelo se z generace na generaci. Během druhé světové války prokázal mnohokrát Annin otec svou statečnost. Zaměstnal jako plavce hledané partyzány a ukrýval je téměř po celou válku. Zachránil také prchající ruskou rodinu, když jim poskytl přístřeší u Husů doma. Na počátku padesátých let rodinný podnik zanikl i kvůli stavbě vltavské kaskády. Pod hladinou nově vzniklé orlické přehrady se ocitl i dům rodiny Husových. V padesátých letech Anna vystudovala gymnázium a po maturitě nastoupila na lékařskou fakultu v Praze. Když dostudovala, začala pracovat jako dětská lékařka.