Ladislav Jaworek

* 1946

  • „Na úseku třídíren většinou dělaly ženy jako sypačky na velínech a na třídírnách. Samozřejmě tam byl prach. Protože když se koks při třídění rozdrtí, je to jenom prach. Takže byla vysoká prašnost. Měřilo se to. Za prašnost byl nějaký příplatek. Lidé byli vděčni za všechno, co jim dali. Přípatek za teplo byl na pecích, na bateriích. Když bylo v peci 1 250 stupňů, tak v létě lidé na těch bateriích taky dostávali zabrat, protože po stropě baterií se chodilo. Prostředí tam bylo holt takové. Bylo tam horko, i když lidé dostávali pitný režim a všechno. Bylo to zdraví škodlivé. Potom tam objevili benzo-pyren. Proto šli lidé předčasně do důchodu v padesáti osmi letech. Bylo to uzákoněno.“

  • „At už to byla čpavkárna, ať už to byla benzolka, ať už to byla tlaková stanice, všude něco smrdělo, protože se to vyvíjelo z koksárenského plynu. Koksárenský plyn šel přes kondenzaci a přes benzolky a přes různá zařízení, kde se ty deriváty chytaly. Dehet, čpavek, síran amonný. Takže všude byla jiná vůně, jak se říká. Nejhorší to bylo asi na koksových bateriích. Tam to taky nebyla žádná práce s medem. Protože dokud nepřišla mechanizace, tak třeba při otevírání dveří, a to si pamatuji jako dnes, se všechno otevíralo ručně takovými klíči, které byly nasazovány. A bylo to pro ty chlapy dost fyzicky náročné.“

  • „Opravovali jsme různé stroje nebo jsme připravovali pěchy. Protože na armádě [Koksovna Československé armády] byl pěchovací systém. Jsou dva systémy výroby koksu. Ostrava měla sypaný systém, Karviná pěchovací systém. Bylo třeba připravovat pěchovadla a různé opravářské práce, jako byla příprava sít na třídírny, příprava drtičů. Prostě různé práce. Čím víc práce člověk prošel, tím víc toho uměl. Dělal jsem i v chemickém provozu ve čpavkárně. Kam bylo potřeba, tak nás kluky přidělovali. Dělali tam olováři. Pomocníka potřeboval i svářeč. Do vojny jsme cirkulovali po celé koksovně. A byla to jediná příležitost, jak poznat celou koksovnu a nejvíce se naučit od starších zámečníků.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 16.09.2022

    (audio)
    délka: 02:02:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 30.09.2022

    (audio)
    délka: 01:23:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na koksovně to nikde nebyl žádný med. I vyřazení havíři se chytali za hlavu

Ladislav Jaworek, asi 1963
Ladislav Jaworek, asi 1963
zdroj: archiv Ladislava Jaworka

Ladislav Jaworek se narodil 16. července 1946 v části Petrovic u Karviné Dolní Marklovice. Vyrostl v katolické rodině v Karviné-Novém Městě. Otec pracoval přes třicet let jako koksař na koksové baterii v Karviné. Vyučil se provozním zámečníkem pro Koksovnu Československé armády. Učiliště absolvoval v Opavě. Pamětník výroby koksu a provozu koksovny za komunistického režimu. V srpnu 1968 protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Otce kvůli nesouhlasu s okupací vyhodili z komunistické strany. Po útlumu a uzavření koksovny v roce 1997 přešel pamětník na údržbu karvinského Dolu Československé armády, kde pracoval do důchodu. V roce 2022 žil v Karviné.