Celý život jsem měl v papírech: protistátní činnost
Karel Jedlinský se narodil jako čtvrté dítě Josefa Jedlinského a Vojtěšky Jedlinské, rozené Šenbergerové, 21. září 1940 v Pardubicích. Otec pracoval jako technik ve firmě Prokop a synové. V roce 1944 jako čtyřletý zažil bombardování Pardubic. Na konci války byl svědkem odchodu Němců z města a příjezdu Rudé armády. S bratry chodili za sovětskými vojáky jezdit na koních. V osmi letech se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde otec získal práci technika v podniku později nazvaném Strojexport. Ve 14 letech se rozhodl, že bude stavět přehrady a odešel studovat Střední průmyslovou školu stavební do Českých Budějovic. Na střední škole se spolužáky z recese založili klub proti neoblíbenému učiteli Josefu Kosovi. Na Karla Jedlinského jako jediného z party přišlo udání a přímo z vyučování ho odvedla Státní bezpečnost (StB) na výslech. Příslušníci Státní bezpečnosti ho při výslechu zmlátili a do kádrových papírů mu zapsali organizování protistátní činnosti. Od této doby až do roku 1989 měl vždy problémy v práci a byl veden jako politicky nespolehlivý. Na vedoucí pozici mohl nastoupit až v pozdních 80. letech v podniku Stavební izolace. O tuto práci neměl nikdo velký zájem, takže nabírali do zaměstnání i pracovníky s horším kádrovým profilem. V srpnu 1968 se v Českých Budějovicích účastnil protiokupačních aktivit. S několika dalšími přehradili silnici, po které z Prahy přijížděly tanky okupačních vojsk. Při politických prověrkách nesouhlasil s příjezdem vojsk Varšavské smlouvy. Nikdy nevstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1991 spolu s několika kolegy úspěšně zprivatizovali firmu na izolaci staveb. V roce 2023 žil Karel Jedlinský v Českých Budějovicích.