Ivana Jeništová

„Bylo to v roce 1952, dva měsíce po jejich svatbě. Byli jsme ve Vyškově jen chvíli, nevlastní otec měl ještě dva kamarády, šli do hospody a tam si dělali legraci a řekli, že utečou na Západ – a ten třetí kamarád je šel udat. Načež ty dva sebrali. Vím, že pak nás předvolali k veliteli, mě a maminku, otec už byl ve vězení, byl zadržený, než byl soud. Přišly jsme do té velitelské kanceláře, tam byl velký stůl a tam bylo něco zakrytého celtou. Velitel říkal mamince: ‚Víte, co je pod tím, že?' Maminka řekla, že ne. Nadzvedl celtu, byly tam granáty a všelijaké zbraně. Tvrdil mamince, že to všechno chtěli vzít s sebou. Chtěla bych vidět, jak by to tahali. No prostě ho zavřeli, byl soud a dostal osm let. Poslali ho do Jáchymova, to byla úplná blbost, ale tenkrát zavírali lidi za všechno.“

„Pamatuji si, jak mi maminka vyprávěla, jak už skončilo povstání a do ulic vyšli takoví ti, co dřív zvedali ruce. Mládež, takoví hromotluci, a najednou byli hrozně přesvědčení odbojáři a upalovali Němce na lampách. Vyváděli je z bytů a byl tam takový seschlý, suchý dědoušek, kterého vedli, jakože je Němec. Maminka říkala, že šla po ulici a tam ležel mrtvý upálený Němec, ona se jej dotkla nohou a říkala, že si pamatuje, jak se mu klepalo maso, jak byl upálený, nevím, jak to zvládla.“

„Pak byl srpen, byli jsme na návštěvě, někdo měl nějaké narozeniny. Bydleli jsme tenkrát v Rychvaldu, vesnici těsně u Ostravy, chystáme se spát a najednou nám telefonují ti známí, od kterých jsme přišli a říkají: ‚Tam je hrozný rachot, nějaké tanky jedou.‘ A já ještě říkám: ‚Prosím vás, co blbnete, to nic není.‘ Předtím jsme ještě byli se strejdou na motorkách na výletě, kde bylo vojenský cvičení a dělalo to v noci rachot. Tohle bylo tak stejné, tak jsem říkala, že je to asi cvičení, ať si to tak neberou. Ale do rána už to začali říkat v rádiu, tak jsme na to hleděli a poslouchali jsme. A ráno ty tanky ještě jezdily. Jeli jsme do práce, já jsem ten den byla zrovna objednaná k lékaři, ke svému gynekologovi, který mi oznámil, že budeme mít děťátko. Tak si představte ten pocit, když začíná válka – a on vám oznámí, že budete mít první dítě.“