Milan Jiříček

* 1947

  • „Rodiče o tom nevěděli, že utíkám, to se nedalo říct ani rodičům. Ten poslední den jsem akorát přišel a rozloučil jsem se. To bylo takové divné, smutné. Protože když jsem se rozloučil s tátou, ten na mě koukal a nevěděl, co se děje. Tak sedíme na hotelu, v Moskvě, kolem desáté jedenácté, loučím se s kamarády a vidím tátu, že projde. Tak si přisedl a rozloučili jsme se pořádně. On tomu nemohl věřit, že uteču. Měl jsem to štěstí, že jsem ho mohl pozvat do Vídně, když jsem tam tu chvilku byl.“

  • „Museli to vnímat všichni, protože to bylo kolem nás. Začalo to hippie éru, kdy mladí lidé šli do ulic a pálili odvolací lístky, když byli předvolaní do armády. A snímky z války byly hrozné. Takže bylo jednoduché se k tomu připojit, speciálně když jsi mladý. A měl jsem velkou kliku. To se losovalo do Vietnamu a moje narozeniny vylosovali, takže jsem měl jít. Ale klika byla v tom, že manželka byla zrovna těhotná, byl jsem tam nový, tak mi to odpustili, tak jsem nemusel.”

  • „Přijdu z hotelu asi ve tři ráno. A ve čtyři ráno takový randál! Letadla letěly. Pustíš zprávy a slyšíš: ‚Jsme okupovaní!‘ Tak je asi sedm ráno, skočím na motorku a jedu do prvních kasáren do Holešova, že půjdu pomoct zachránit republiku. Dojedu ke kasárnám a tam tank každých deset metrů od sebe namířený na kluky v kasárnách. A tak jsem věděl, že tady už není pomoci. A že se odsud asi vystěhuju, že oni se neodstěhují, že tu chvilku vydrží. No a už jsem hledal, jak si udělat pas. To taky nebylo jednoduché, protože tu byly ty uliční soubory [uliční výbory]. No prostě, lidi z ulice se starali o tvůj život. Potřeboval jsi od všech povolení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 27.11.2019

    (audio)
    délka: 01:13:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věděl jsem, že se vystěhuji, protože vojáci se neodstěhují, ti tu chvilku vydrží

Milan Jiříček, cca 1988-89
Milan Jiříček, cca 1988-89
zdroj: archiv pamětníka

Milan Jiříček se narodil 24. ledna 1947 ve Zlíně. Oba jeho rodiče, Marie a Otakar Jiříčkovi, před jeho narozením pracovali v podnicích Baťa. Už v učení na elektrikáře v Rožnově pod Radhoštěm mu byl nabízen vstup do KSČ, podařilo se mu však vymluvit. V osmnácti letech, tedy o rok dříve, než bylo zvykem, nastoupil na vojnu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy dospěl k rozhodnutí emigrovat. S přispěním Amerického fondu pro československé uprchlíky se s kamarády přes Vídeň dostal do USA. Emigrovala za ním i jeho manželka, s níž má dva syny. V Americe se rozešli. Milan Jiříček následně žil na mnoha místech Spojených států amerických, od Aljašky přes Arizonu, Colorado nebo New Jersey, až našel domov v Kalifornii. Se štěstím se vyhnul povolání do války ve Vietnamu. V USA se živil jako elektrikář, údržbář svářeček v General Motors a také jako stavitel mobilheimů. Od roku 2009 žije v České republice.