Jeptišky byly zlaté, bylo mi líto, že musely odejít
Hana Jonášová se narodila 30. května 1950 v Jablonci nad Nisou. V osmi měsících po opakovaném zánětu středního ucha ztratila sluch. Její rodiče František a Františka Vojtíškovi, stejně jako starší bratři František a Jiří, byli slyšící, otec dělal zámečníka v závodě na výrobu bižuterie ve Mšeně nad Nisou, matka pracovala jako švadlena. Hana Jonášová chodila rok do běžné mateřské školy, rok do školky pro neslyšící v Praze-Radlicích a dalších dvanáct let strávila ve školce a škole pro sluchově postižené v pražské Holečkově ulici. Tady zažila péči řádových sester a dodnes na ně vzpomíná, v roce 1955 ale komunisté sestry ze školy vyhnali. Na internátu v Holečkově ulici prožila dvanáct let, domů jezdila jen na Vánoce, Velikonoce a letní prázdniny. Po základní škole nastoupila do továrny na výrobu bižuterie ve Mšeně nad Nisou, kde pracoval její otec, malovala tu na lžičky a šperky. Když se vdala, přestěhovala se do Klatov, v roce 1979 se narodil syn Pavel a v roce 1983 dcera Alena. Syn se vyučil elektrikářem a pak si dodělal maturitu, dcera Alena je vědeckou pracovnicí na Západočeské univerzitě v Plzni na fakultě aplikovaných věd. Hana Jonášová pracovala v Kozaku Klatovy, pak v Obzoru Klatovy a Obzoru Plzeň. Její manželství nebylo šťastné, od roku 1998 jsou manželé v odluce. Od svých osmapadesáti let je v důchodu a pravidelně se potkává s neslyšícími ze Spolku neslyšících Plzeň.