„Odtud jsem utekl. Seznámil jsem se s jedním Polákem, který než přišel o nohu, sloužil v německé armádě. Jako bývalý voják se dobře orientoval v situaci a ukazoval nám, jak se fronta blíží. Radil, abychom utekli, protože nám jde o krk. Požádal jsem ho, aby nám ukázal cestu, protože s ohledem na blížící se frontu nebyly nikde tabulky s označením rozcestníků ani s názvy vesnic. Slíbil, že nás seznámí se svou sestrou a ta nás odsud s kamarádem Růžičkou vyvede. Jak jsem se zmiňoval, protože jsem uměl německy, byl jsem vedoucím naší skupiny. Díky tomu jsem získal list s německým razítkem pro dvě osoby. Umožňoval volný pohyb po městě, který byl v té době zakázaný. Všude chodily kontroly. Bydleli jsme v Polském Těšíně. Město bylo rozdělené na dvě části. Český a Polský Těšín. Sestra Poláka nás vyvedla z města, šli jsme lesem, pěšina vedla přes louku, potom přes pole. K cestě byly drátěné zátarasy s průchodem. Zátarasy šly doprava a doleva a končily někde v lese. Naše průvodkyně nám ukázala, že se do protektorátu dostaneme, když půjdeme cestou a projdeme těmi zátarasy, za nimi už je protektorát. S kamarádem, říkali jsme mu Růža, jsme se dohadovali co dál. V průchodu nikdo nestál, na dohled jsme viděli dřevěný barák, nikdo u něho nebyl, nic se nedělo. Když jsme se chtěli dostat domů, museli jsme pokračovat v cestě, a tak jsme šli. Najednou, jak jsme se blížili k průchodu, z dřevěného baráku vyšel voják s puškou. Lekli jsme se, ale otočit se a utíkat nazpátek jsme nemohli, tak jsme pokračovali v cestě, voják také. Věděl jsem, že pokud nás bude kontrolovat, bude zle, protože my máme dovoleno pohybovat se po městě, ale ne tady za humny. No uvidíme, jak to dopadne. S vojákem jsme se sešli akorát v tom průchodu. Řekl jsem ,Guten Tag‘, odpověděl ,Heil Hitler‘ a my jsme prošli a nic se nestalo. Bylo to právě v den, kdy zemřel prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt.“
