Josef Kadeřábek

„Nebo ve Hřensku jsem to zažil a zažil jsem to i v Petrovicích na přechodu, kdy přivezli Němce, kteří se pokoušeli tady naivně utéct přes čáru, a když je naši chytili a dávali je zpátky Ossies Němcům, ty chycené, tak to jsem viděl asi největší brutality, myslím při tom předávání. Ti naši pohraničníci prostě jim je dali, ale to, jak oni s nimi zacházeli, ti němečtí celníci nebo ti policajti pasoví, takovou brutalitu jsem asi v životě neviděl. To kam se hrabe Národní třída. Fakt jako do oka obuchem, přeražená ruka a házeli je do aut prostě, ty, kteří se pokoušeli a které tady ti naši chytili.”

„Jsme prošli kolem Národního, tam si pamatuju ještě, že Boris Rösner něco volal z okýnka. Šlo se kolem Národního, které ale nechal někdo tam zamknout. To furt ještě já pátrám… když pak už to bouchali, tak najednou – kam by se dalo schovat – tak najednou ta obrovská vrata do Národa byla zavřená. A to furt se spekuluje, kdo to tenkrát udělal, že to bylo vlastně úmyslné. Nevím. My jsme se dostali až k té Voršilské a tam si pamatuju, ti paragáni, červené barety, sjížděli po lanech z těch plechových… tam byl prostě takový obrovský plot a oni sjížděli po lanech dolů, měli ty dlouhé obuchy – že vlastně vpadli do té Národní z boku, že to nikdo nečekal. A tam prostě ty lidi řezali, já vím, že jsme s tím Ivanem skočili po nějakém tom paragánovi, který tam řezal do paní s dítětem tím polským obuchem – to měli takhle zastrčený. Tak vím, že jsme ho chytli za nohy, že jsme ho sráželi vlastně na zem, aby ji nebil. Pak se to nějak mazalo, pak to byl takový jako chaos vlastně.”

„Šel jsem na gymnázium v roce sedmdesát a zároveň v té době přesně se měnily posty, takže my jsme začínali s novým ředitelem gymnázia, což byl… učil na VUMLu, přesvědčený komunista, Jiří Netolický se jmenoval. A do té doby na tom gymplu – to bylo jako takové nejlepší gymnázium v Ústí, byly tam dvě, tohle bylo jakoby kvalitnější. Byl tam do té doby profesor nebo ředitel, jestli si pamatuju, Vít Fisher. Toho prostě vykopli a dali tam tadyhle toho nomenklaturního. A my jsme s ním začínali od prváku. Takže kdo nosil džíny, kdo nosil dlouhé vlasy – byly automaticky prostě dvojky z chování, ředitelské důtky. A samozřejmě hodně lidí… byly tam děti doktorů, a kdo byl inteligence nebo jakoby z rodin inteligence, tak tomu on nedával doporučení na vysokou školu. Nedával prostě. Takže na hodně lidech se podepsal.”