Svatoslav Kalich

„My jsme chodili na obhlídky. Já jsem si vždycky vzal s sebou jednoho desátníka. Jednou jsme potkali skupinu asi čtyř mladíků, a jak jsme kolem nich procházeli, tak jeden z nich na nás zakříčel: ,Český svině!‘ Ten desátník byl trochu prudší a hned se na něho vrhl a dal mu tam pár facek. Němci z toho udělali okamžitě případ, a že byl zraněný a napadený. Němci to nahlásili na četnickou stanici. To se dostalo až k soudu. Soudkyně, jakmile nás viděla, tak se začala smát a řekla jim: ,Žádné souzení nebude, my víme dobře, jak to bylo!‘ Němci sklapli uši a odešli pryč. Štěstí, že to byla česká soudkyně.“

„To jsme se měli bránit, to je fakt, ale dopadlo by to špatně. Němci byli vyzbrojení. Byli dobře připraveni na válku. Co my, chudáci. Měli jsme jen pár letadel a tanků. My bychom se neubránili.“

„Najednou křičí: ,Němci jsou tady! Ježišmarjá, Němci jsou tady!‘ Tak my jsme hned skončili, samozřejmě. Hurá k rotám jsme šli. Z okna jsme viděli, že jede kolona německých aut směrem k nám. To už se stmívalo a bylo kolem těch pěti hodin. A jak tato kolona přijela k bráně, tak se zastavila. Jeden velitel, jenž měl v ruce pistoli, vystoupil z auta a šel směrem k strážnému u brány. Strážný u brány na něho třikrát volal stůj. Načež se ozval výstřel a německý velitel vystřelil a střela škrábla strážného nad ucho. Strážný, protože měl taky nabito, tak vystřelil do vzduchu. A toto právě byl povel k té bitvě.“