Matěj Kalina

* 1942

  • „Kdo se k nim [komunistické straně] zapsal, tak měl lepší práva. Já se k nim ale nezapsal. To už mi jednou táta říkával: ‚Nepiš se k žádnému partýru, to je ta jejich komunistická schůze. Nepiš se k žádnému.‘ Zrovna povídal o Němcích. Přetočí se to a tebe nevinného zabijí nebo je odvezli do Baraganu, kde byli v pouhým poli ve vrbách. Kolikrát to ukazovali na televizi. Tam je zavezli, byli ve vrbách a ve vodě. Tam lidi žili. Který umřel, tak umřel. A který to vydržel, tak si tam udělali kousek střechy za pár let a tak tam žili, v Baraganu. Někteří tam zůstali, neměli kam jít. Takhle je tam tyhle komunisti týrali, který je vzali do Baraganu.“

  • „My měli mít pole dole za Parvovou, tam měla být vesnice Šumice. Ale Rumuni, tak toho inženýra, rumunsky public notar, který dělal český spisy, aby každému dal pole... tak Rumuni z Korné domluvili, vzali ho a dali mu peníze – zlaťáky, to bylo za Franze Josefa, pole dal jim. Tam, kde měla být naše vesnice, to dal jim, tam se vede dobře. A nám dal, kde jsme měli mít pastviny. A tady byl les, velký les. Každý večer šli na muziku, na pití, na tanec, tak jsem to slyšel. Když už byly všechny rechty udělaný, řekli mu: ‚Pojďte, pane inženýre, uděláme poslední opilství, ať se vytancujeme.‘ On šel a oni ho otrávili. Peníze si rozdělili a zůstali s polem. Nás Čechy potom vyhnali sem, kde jsme měli mít pastviny. Ty naši dědkové museli kácet dřevo s pilami, těžko se tu obživovali, než si udělali pole. Naše vesnice zkraje byla dole, když jdete na hřbitov, tak nalevo je roklička a tomu říkají i dnes Zakuťaty. Tam byly první domy, co si pod buky postavili první šumický lidi.“

  • „To jsme museli taky sázet pšenici, žito, oves, co jsme mohli. Ale z toho jsme museli dávat kvótu. Za Ceausesca i za Gheorghiu-Deje jsme dávali kvótu k Rusům. Kolik jsme měli pšenice, kolik jsme měli... ze všeho jsme museli dát. Seno jsme vozili až do Jablonice s kravami. Byl jsem tam s tátou s kravami se senem, museli jsme dát kvótu ze sena. Těžko jsme žili, všechno jsme museli dávat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumice, 14.09.2023

    (audio)
    délka: 01:23:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Peníze si rozdělili, zůstala jim pole a nás Čechy vyhnali do kopců

Matěj Kalina v mládí, Šumice, 60. léta
Matěj Kalina v mládí, Šumice, 60. léta
zdroj: archiv pamětníka

Matěj Kalina se narodil 25. února 1942 v české vesnici Šumice v rumunském Banátu. Otec v době druhé světové války narukoval do armády a o děti se musela starat matka, která onemocněla a po návratu svého manžela z války zemřela. Pamětníka a sourozence tak vychovávala nevlastní matka. S rodinou žili v skromných poměrech a od dětství byl zapojen do zemědělských prací. Za komunistického režimu museli odvádět ze svého hospodářství takzvané zemědělské kontingenty. Pamětník vychodil čtyři ročníky místní školy a posléze docházel do rumunské školy v Lapušníku. V letech 1962 až 1964 absolvoval vojenskou službu a po návratu do vesnice se oženil. Manželé zůstali bezdětní. Až do své penze se živil jako řidič z povolání v dřevařském závodě a po skončení pracovní doby pracoval v hospodářství. Po změně politických poměrů, kdy z vesnice odcházely rodiny za jednodušším životem, se s manželkou rozhodli zůstat, čehož později litovali. V době natáčení žil pamětník v Šumici (září 2023).