Brzy jsem pochopila, že se dá žít i jinak
Zlata Kaprálová, dívčím jménem Rybářová, se narodila 10. května 1957 v Hradci Králové jako starší ze dvou dcer manželům Marii, roz. Bakovské, a Ladislavu Rybářovi. S rodiči a babičkou žila v nedaleké Probluzi. Otec byl holičem, matka pracovala v dělnických profesích. Zlatu vychovávala převážně babička. První ročník kadeřnického učiliště nedokončila kvůli absencím, začala chodit mezi tzv. máničky, hledala se jako většina dospívajících. Utekla z domu a dva měsíce se protloukala, poté putovala do diagnostického ústavu a následně do „polepšovny“ v Černovicích u Tábora, kde strávila traumatizující dva roky. Ve výchovném ústavu se vyučila švadlenou. Po propuštění pracovala v Novém Bydžově v textilní výrobě, později v podniku Univerzal v Prostějově. Roku 1976 se provdala za Josefa Vidrnu, člena skupiny Avernus, a téhož roku se narodil jejich syn Lukáš. Podruhé se vdávala v roce 1978 za Jana Kaprála, číšníka z Prostějova, kde rodina poté žila. Navštěvovali ilegální hudební akce v Československu, v osmdesátých letech jezdili na koncerty do Maďarska. Roku 1979 se zapojili do přepisování a distribuce samizdatových tiskovin. Následovaly problémy s StB. Roku 1980 se narodil mladší syn Jan. V reakci na jejich protirežimní aktivity jim byl odebrán starší syn Lukáš. Zpět domů se vrátil po půl roce. Po revoluci s manželem podnikali v oboru pohostinství. Roku 2020 získala pamětnice ocenění účastnice odboje a odporu proti komunismu. Manžel Jan zemřel roku 2009. Roku 2023 žila Zlata Kaprálová s přítelem Emilem Juřenou ve Stražisku u Prostějova.