Georgios Karadzos

„Starý komunisti (…) to mysleli ale úplně smrtelně vážně s tím komunismem a tak dále, že by se měli všichni dobře, ale to byli ty starý, ty přesvědčený, že každej se musí mít dobře. Ale ty nahoře ne. Protože i náš předseda komunistický strany, tenkrát to vedl, tak taky měl svoje pravidla, který dodržoval. A dodržoval – Zachariadis – jenom svoje pravidla.“

„To mě právě vyhodili tenkrát z tý komunistický strany, já tam byl asi dva roky, protože chtěli, aby měli vlastně mladou krev. Mně bylo asi osmnáct a táta mi říkal: ,Prosím tě, oni tě berou jako perspektivního, seš vysokoškolák.‘ A já říkám: ,Ale tati, co já tam budu dělat?‘ Já kvůli němu jsem šel (…) a za druhé tam se scházeli všichni ti strejdové (…) a oni si popovídali a mluvili vlastně furt o tom stejným. (…) Ta schůze začínala tak, že tam ten předseda přečetl nějaký to usnesení ústředního výboru, to se potřebovalo nějákej těch dvacet, třicet minut. A teď se každej z těch členů, to bylo kolem tří set, tak každej se hlásil a řekl svůj dojem (…) samozřejmě, že každej souhlasil (…) a furt dokola. A já jsem se jednou naštval a říkám: ,Co vy to tady furt melete, proboha, proč říkáte furt to stejný? Já říkám, jestli chcete – protože proti kapitalistům a fašistům – já říkám, tak se vraťte domů a běžte tam bojovat.‘ To byl oheň na střeše. Já říkám, a řek jsem tu větu, to mě stálo vlastně to členství, já jsem říkal: „Víte co, vy tady normálně naplníte ten hřbitov dvorskej a nikdo se z vás nevrátí.‘“

„Táta přišel domů a říká: ,Tak teď ti musím říct novinu a rozhodni se. (…) Chtěj tě z ústředního výboru poslat do Athén na fakultu (já už jsem byl ve třetím nebo ve druhým), abys tam pracoval v ilegalitě pro komunistickou stranu, ale zajistěj ti studium na lékařský univerzitě v Athénách.‘ Já říkám: ,Já? Já se svým obličejem? Ježíšmariá, vždyť mě zastřelej na prvním rohu. Já abych pracoval v ilegalitě pro komunistickou stranu – proč? Co jako, čím mně přispěli teda, abych se já ještě obětoval za tohle?‘ On říká: ,Já ti to jenom říkám. Jestli chceš, můžeš, já to neschvaluju.‘“