V běžném životě jsem normální ženská, žádný voják
Ella Lazarevna Kesajeva se narodila 1. září 1963 v Severní Osetii, v podhorské vesnici Chaznidon. Vesnice leží v úrodné oblasti a její obyvatelé byli relativně bohatí. V době stalinských represí byla většina mužů z Chaznidonu popravena NKVD a jejich majetek zabaven. Stejně tak i dědeček Elly Lazarevny. Pochází z muslimské rodiny, ale sama je křesťanka. V regionu dodnes cítí protimuslimské napětí. Mluví rusky i digorsky, jazykem Osetinců ze severu. Ella Kesajeva vystudovala biologii a pracovala jako vedoucí laboratoře. Od beslanské tragédie se věnuje vyšetřování. Odpovědnost za útok na školu v Beslanu přičítá organizátorům z vládních struktur. Obvinění Ingušů, kteří byli označeni za viníky i u dvou dalších teroristických útoků, považuje za záměrné podněcování nenávisti mezi kavkazskými národy. Má jednu dceru. Dnes je jí dvaadvacet let a studuje medicínu. Útok přežila jako rukojmí ve škole. V den útoku odešla její dcera do školy spolu se švagrem a jeho dětmi. Po chvíli Ella Kesajeva uslyšela výstřely. Bydlí blízko u školy, ale když se tam snažila dostat, přes cestu zastavil nákladní vlak. Viděla, jak ke škole přijelo vojenské auto a maskovaní muži, kteří z něj vyskákali, začali střílet. Oběhla po cestičkách školu a viděla, že zatím nikde nejsou policejní jednotky. Doběhla na radnici, snažila se sehnat megafon, chtěla začít s teroristy vyjednávat a ptala se, proč nikdo nic nedělá. Když se jim nepodařilo ji vyhnat, usadili ji v kanceláři FSB a nechali ji namalovat plánek toho, co viděla. Policista Gajdenko, který chtěl nechat Ellu Lazerevnu vyvést z budovy radnice, později u soudu vypověděl, že ji nikdy v životě neviděl. Další příslušník FSB, se kterým se setkala na radnici, později rodinu sledoval. Manžel její sestry i jejich dvě děti při útoku zahynuli.