Petr Klimeš

* 1967

  • "V podstatě čím ta chaloupka nebo chata byla na odlehlejším místě, tak tím většinou byla nějakým způsobem odhalena nebo prozrazena. Jak bývá v Čechách zvykem, většinou to bylo na udání nějakých dobrých občanů, že tam je podezřelá skupina lidí, která nejen hraje fotbal, ale i chodí v neděli do kostela nebo si tam zazpívá nějakou písničku náboženskou. Bylo to v utajovanějším režimu, je o tom i několik knížek, jedna se jmenuje Chaloupky. 'Utajené' je silné slovo, spíše se dělalo vše pro to, aby se to nějak neprozrazovalo, aby se nějak neprovokovalo. Což znamená, že když se šlo z té chaloupky v neděli na mši do vesnice, tak šly skupiny po třech lidech, aby tam nepřišla skupina třiceti lidí. Nebo nakupovat chodili dva lidi. Pro nás to bylo samozřejmě bojovné, protože jsme byli na začátku poučeni, že kdyby někoho z nás [zadrželi] - už také byly pokusy někoho odvézt k výslechu z té chaloupky -, tak že jsme nezletilí, můžeme vypovídat jedině s rodiči, nemáme mluvit o tom, kdo to organizuje a tak dále."

  • "Atmosféra byla neskutečná už víceméně v celé Praze. Probíhala klasická liturgie. Co bylo úplně skvělé, tak každý čekal kardinála Tomáška, kterého v tom týdnu, pamatuju si, že ve středu, zesměšnil tenkrát soudruh Štěpán, který ho pozval na nějaké jednání, aby uklidnil situaci v Praze. V podstatě to celé sestříhali a on tam vystupoval směšně, jako nějaký stařík. On byl už hodně starý a hodně nemocný. A vlastně celý ten národ, celá ta katedrála čekala na nějaké vyjádření. To bylo také strašně silné, když on na závěr té mše, která probíhala celá klasicky liturgicky, si vzal slovo a prohlásil, že katolická církev a on osobně stojí na straně národa. To byla taková silná věta pro všechny tam. Pak nevím kolik, ale určitě velká většina těch lidí se přesunula na Letnou, kde proběhla v tu sobotu největší demonstrace v historii Československa."

  • "My jsme objížděli v té partě různé fabriky a zakládala se tam ta Občanská fóra. Někde to šlo dobře, na masokombinátu to třeba nešlo vůbec. Tam jsme víceméně museli přijet o obědě na jídelnu, žádný prostor jsme tam nedostali. Vedení toho masokombinátu těm změnám vůbec nebylo nakloněno. Tam byly i silné Lidové milice, takže nebylo to tak jednoduché. To ustavení Občanského fóra proběhlo tak, že my jsme měli takovou tribunu v Tylově divadle, setkání občanů. Protože kdo je Občanské fórum? Tam bylo lidí! Někdo dělal zvukaře, někdo hrál na kytaru, někdo pomohl vylepovat plakáty nebo je malovat ručně, nebyly tiskárny, nebylo nic. Plakát se musel namalovat vodovkami. Takže to bylo opravdu hektické, nepřipravené, ale bylo to hezké. Takže my jsme potom řekli, že Občanské fórum je to uskupení lidí, které dokázalo v tom divadle vystoupit na to podium a přihlásit se k tomu a představit se a říct: 'Já jsem tady mluvčí Občanského fóra.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polička, 02.10.2020

    (audio)
    délka: 01:41:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako desátník v záloze velel odsunu sovětských vojsk

Petr Klimeš v roce 2020
Petr Klimeš v roce 2020
zdroj: Fotografie z natáčení

Petr Klimeš se narodil 25. září 1967 do rodiny Pavla a Marie Klimešových. Postupem let mu přibyli další čtyři sourozenci. Už odmalička byl vychováván v křesťanském duchu a rodina se hlásila k salesiánskému hnutí. Od svých deseti let pamětník jezdil i na salesiánské tábory zvané chaloupky. Ty často probíhaly pod dohledem Státní bezpečnosti (StB), a proto se organizátoři snažili o jejich utajení. Petr Klimeš měl kvůli dědečkovi a rodinné příslušnosti k salesiánům problémy i ve škole. Nemohl studovat v regionu, a proto po ukončení základní školy odešel do Brna, kde vystudoval střední průmyslovou školu. Po maturitě narukoval na vojnu k protiletecké obraně a v rámci výcviku s jednotkou absolvoval vojenské cvičení v tehdejším Sovětském svazu na pomezí dnešního Turkmenistánu a Uzbekistánu. Po vojně nastoupil do projekční kanceláře v Poličce, kde jej zastihly i události roku 1989. Již od ledna jezdil pravidelně do Prahy na protirežimní demonstrace, zúčastnil se například protestů tzv. Palachova týdne nebo manifestace 1. května 1989. Největším milníkem revolučního roku pro něj jako pro věřícího bylo svatořečení Anežky České. Petr Klimeš přijel do Prahy i na slavnostní mši, která se konala 25. listopadu 1989, a po ní pokračoval i na největší demonstraci, která se konala na Letenské pláni. Po návratu do rodné Poličky následujícího dne už jako řečník informoval občany o dění v Praze a toho večera se stal i jedním ze zakládajících členů místního Občanského fóra. V rámci kooptací obsadil místo v zastupitelstvu Poličky a v roce 1990 se stal členem parlamentní komise, jejímž úkolem byla koordinace odsunu sovětských vojsk z Květné u Poličky. V devadesátých letech začal podnikat a otevřel si uzenářství. Časem jeho obchody expandovaly i do jiných měst. V roce 2020 stále podnikal a žil spolu s přítelkyní v Poličce.