Jaroslav Kopáček

„Samozřejmě že nebyli přítomní rodiče. Nemohli bejt. Ty museli vyčkat až rozsudku a my jsme tam byli předváděný jak králíci. A ten prokurátor řval na nás doslova: ,Tady je máte! To jsou ty zločinci, který chtějí vraždit ženy a děti, naše matky. Oni rozkrádali živobytí, kšeftovali obilím, zapalovali stohy, jen aby uškodili našemu národnímu hospodářství.‘ No, tak tohle všechno... Navrtávali jsme cisterny, na to jsem zapomněl, na nádražích. Tohle všechno on tam řval, a že žádá nejvyšší trest. A my jsme právě, že jsme měli jako ty zbraně, to nám uškodilo hodně, tak jsme paragrafy měli hrozný, takže když byl paragraf 1, paragraf 2, to byla velezrada, špionáž, a za to byly taxy. Za tímhle paragrafem byla taxa od patnácti na doživotí. Špionáž - doživotí až provaz. Takže my jsme měli navrženej trest smrti. A on tam za tu naši činnost a za to, že jsme měli zbraně a že jsme chtěli, ne za to, že jsme to dělali, ale my jsme chtěli přivolat americký imperialisty na pomoc. A tím, aby ,...naše ženy byly postříleny‘, no, to nám dali za vinu. To není, že to on tam jenom říkal. To jsme měli v protokolech, že jsme to chtěli. A my jsme při mlácení, když nás tloukli, tak jsi už byl rád, že jsi skončil na StB. ,Podepiš ten protokol!‘ A kdo ho nepodepsal, tak ho zřídili tak, že byl mrzák nadosmrti. A on to nakonec stejně podepsal. Musel, protože ho zbili tak... To jsou jiný kluci, co jsem s nima byl potom. Ten ohluchl, ten... Paměť se mu nějak, mozek se mu nějak hnul při těhlech výslechách.“

„Oni mě tam šoupli na celu do tmy. A ještě jak jsem stál vestoje, tak jsem dostal přes hubu dvě takový facky, že jsem byl červenej, ještě v noci jsem měl teplotu, jak bych to řekl. Říká: ,Šoupni ho do cely, hajzla!‘ a vrazil mi dvě vestoje ,A jedem!‘ To mě zachránilo od toho, že já jsem šel na celu, tam ještě byla možnost světla, protože ty se zhasínaly z chodby. A já ti prošacoval celou tu moji šrajtofli a všechno jsem... To už jsem byl takovej taky, už z toho čtení takovejch těch našich skautskejch příběhů a dobrodružnejch... Já to všechno snědl. Ty, co byly zelený, co jsi posílal balík, takový zelený (pravděpodobně podací lístky, poz. ed.), tak jsem to všechno... snědl. Já to rozkousal až na prášek. To bylo žmolení v puse zelený. Něco jsem spolkl a něco jsem vyplivl. Pečlivě jsem to udělal. Všechny adresy, co jsem tam měl, všechno jsem sežvejkal a vyplivl a spláchl.“