„Takže nevykonali žádnou prohlídku u nás, jenom matka chytře nachystala takové chytáky v knihovně, že tam byl položen Géza Včelička – byla to brožovaná kniha V zemích hákového kříže a na té obálce byla taková koláž s Hitlerem, hakenkrojcem čili hákovým křížem. Ale obsah byl vyloženě antimilitaristický a antiněmecký. Ale ta obálka byla. A potom tam byla německá učebnice Mein liebstes Buch, Moje nejmilejší kniha, v němčině. A to tam narafičila matka na přihrádku ve výši očí, co by tak jako padlo do oka a měla pravdu. Protože potom ke konci roku 1941 byla zavřená taky. Mamka jako sokolka, a to přišli pro ni ve tři hodiny v noci, takže já jsem stála v postýlce a přihlížela dění okolo, a když oni tam potom sáhli po těch dvou knihách, tak to komentovali, jako že to je správné, že tam něco takového je."
„Najednou proti nám vyrazili Němci na motorkách, na automobilech a my se, já si pamatuju, jak naši ustrnuli. To se valilo proti nám, ten proud. Přišli jsme domů a já jsem to zpočátku nechápala, začalo pálení materiálů. Takže naši okamžitě pálili dokumenty, věděli zřejmě, co bude následovat, takže to byla taková příprava na konec a otec byl bohužel zavřený hned. Myslím, snad v lednu 1940."
„Nezapomenu nikdy, že když byla mobilizace, tak pochopitelně okamžitě narukoval do Hranic. My jsme tam hned s maminkou jely a byl slavnostní průvod městem Hranice a otec jel na koni před svou baterií, a když nás uviděl stát na okraji, tak zasalutoval a celý ten pluk za ním udělal vpravo v bok. Ježíš, jak já jsem byla na něho... Jsem si ho vážila, že je to můj otec a tak krásně... Ovšem, člověk nevěděl, co bude následovat, že."
Jarmila Kostecká (roz. Pechalová) se narodila 29. listopadu 1933 v Hrušově. Její rodiče, Amálie a Josef Pechalovi, patřili k prvorepublikovým sokolským činovníkům. Josef Pechal byl navíc důstojníkem československé armády. Již počátkem války byl gestapem zatčen kvůli odbojové činnosti a v říjnu 1941 zemřel v Mauthausenu. V témže roce došlo k zatčení Jarmiliny maminky, kterou však nacisté po dvou měsících věznění a výslechů propustili. Jarmila sama, podle vzoru svých rodičů, vyrůstala v sokolském a vlasteneckém prostředí. Jako dorostenka se v roce 1948 zúčastnila XI. všesokolského sletu, který byl zároveň manifestací cvičenců proti nastoupivšímu komunistickému režimu. Po maturitě na Matičním českém reálném gymnáziu v Ostravě vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou jako promovaný pedagog ukončila v roce 1955. O dva roky později se provdala za ing. arch. Zdeňka Kosteckého, s nímž vychovali dvě děti – Martina a Zdeňku. Po celou dobu trvání komunistického režimu si manželé Kostečtí udrželi čistý štít a nevstoupili do strany. K Jarmiliným láskám vedle rodiny patřil také zpěv. Jako členka souboru Lúčnice se během 50. let podívala do Moskvy. Po manželově smrti v roce 1986 se podle vzoru své matky již nikdy neprovdala. V 90. letech, když došlo k znovuobnovení sokolské organizace, navázala na svoje dřívější aktivity a podílela se na výchově následovníků. V roce 2022 žila pamětnice v Tiché na Valašsku u svojí dcery Zdeňky. Jarmila Kostecká zemřela 5. října roku 2024.
